Historie místní
židovské komunity

ŽIDOVSKÁ KOMUNITA V OBCI HŘÍŠKOV V REGIONÁLNÍM KONTEXTU

Autorka: Veronika Štěpánová

Převzato z www.eperuc.cz
Rubrika Židovský hřbitov na Peruckých stránkách:

Počátky židovského osídlení v Čechách, první Židé v Hříškově

Roku 1920 vyšla díky iniciativě školského odboru lounské Budče publikace s názvem Okres lounský, kde najdeme – kromě geograficko-historického popisu okresu a jeho jednotlivých částí – také místní pověsti a příběhy. Mezi nimi se nachází text nazvaný Z Hříškova, jehož autorem je novinář, spisovatel, překladatel a etnograf Primus Sobotka: Jdeš-li vesnicí Hříškovem, potkáš nejspíše kozu, žida nebo čóra; človíčka tam nevidět. Čór je dle některých tulák, dle jiných zloděj. Hříškov ležící na silnici řenčovské a v blízkosti velikých lesů, bývá často navštěvován těmito lidmi.² Žertovně laděná pasáž nás upozorňuje hned na dvě skutečnosti týkající se (nejen) hříškovských Židů. Odkazuje jednak na hojné zastoupení židovského etnika v Hříškově, jednak naznačuje jeho nepříliš pozitivní vnímání ze strany veřejnosti, neboť ho zde staví do jedné roviny se zloději. V následujícím textu se pokusíme přiblížit vývoj židovské komunity v obci Hříškov na Lounsku a její demografické proměny od počátku 18. století až do jejího zániku za druhé světové války.

Při pátrání po původu a vývoji hříškovské židovské populace se nevyhneme drobným exkurzům do celonárodní židovské historie. Zároveň budeme nuceni uvést alespoň základní panovnická nařízení vztahující se na židovské obyvatelstvo, neboť ta se bezprostředně dotkla také hříškovských Židů a často zásadním způsobem ovlivnila jejich život i další demografický vývoj. Pokusíme se však o těchto věcech pojednat co nejstručněji, i za cenu maximálního zjednodušení, abychom příliš nenarušili úzké regionální zaměření tohoto příspěvku. Dějiny židovského osídlení v Čechách a na Moravě mají počátky v raném středověku.³ Přítomnost židovských kupců na našem území můžeme doložit již pro 10. století. Ač byla místem jejich prvního působení pravděpodobně Praha, usazovali se také v dalších obchodních střediscích poblíž dálkových cest či na jejich křižovatkách.4 V okolí Hříškova se Židé nejčasněji usídlovali v Lounech a v Žatci, kde se jejich přítomnost předpokládá již před rokem 1348.5

Postavení Židů u nás v raném středověku bylo poměrně svobodné. První protižidovské bouře (pogromy) souvisely s křížovými výpravami. Podstatné zhoršení práv židovského obyvatelstva přinesl IV. lateránský koncil, jehož ustanovení určila život tohoto etnika na našem území na několik příštích století. Podle něho nesměli Židé vlastnit půdu a zabývat se zemědělstvím a řemeslem, jejich hospodářské aktivity se tak následně omezily na půjčování peněz na zástavu a úrok. Židé se směli nadále usazovat pouze ve vyhrazených a uzavřených čtvrtích, museli být označeni zvláštním oděvem či potupným znamením. Tato ustanovení prakticky znamenala segregaci Židů od ostatního obyvatelstva. Mezi křesťany se navíc začaly šířit protižidovské pověry o znesvěcování hostií a rituálních vraždách, které se staly příčinou mnoha pogromů. V důsledku těchto změn byli Židé nadále zcela závislí na panovníkovi, jako jeho majetek a přímí poddaní. Za povolení usadit se v zemi a za slib ochrany mu byli povinni odvádět vysoké daně. Postavení Židů na našem území se nadále proměňovalo v závislosti na čase a místě. Pronásledování a pogromy byly střídány obdobími relativního klidu a tolerance. Posílení samostatnosti měst, k níž došlo v důsledku husitských válek, vedlo v 15. a 16. století k vypovídání Židů z mnoha českých měst. Židé se stávali pro měšťany, kteří se stále ve větší míře zabývali obchodem a peněžnictvím, nevítanou konkurencí.

Na konci 17. století již můžeme předpokládat existenci židovského osídlení v Hříškově.6 První písemná zpráva dokládající jeho přítomnost v obci pochází z roku 1702; objevuje se v dokumentu známém jako sčítání konzumentů soli.7 Ten byl pořízen v souvislosti s rostoucím solním monopolem státu. Vídeňská vláda předepsala českému obyvatelstvu povinný odběr 100 000 beček gmundenské soli. Do císařské pokladny měla plynout jakási forma přímé daně, tzv. solní přirážka, kterou měl být povinen každý obyvatel země.8 Podle sčítání bychom v roce 1702 našli na Hříškově čtyři osoby židovského původu starší deseti let. Sčítání eviduje pouze panství, svobodné a lenní dvory a města (královská a některá poddanská). Jednotlivé vsi nejsou v soupisu postiženy. V případě Hříškova se tedy nejedná o celou obec Hříškov,9 ale pravděpodobně pouze o zdejší tzv. Buškovský statek, jehož uvedení v prameni souvisí nejspíše se specifičností jeho postavení. Dvůr fungoval v letech 1502–1710 jako zádušní k rakovnickému kostelu sv. Bartoloměje a roku 1710 získal manský status a byl dědičně zapsán do desek dvorských.10 Uvedený počet čtyř Židů je nutno chápat jako minimální údaj, neboť Hříškov byl v této době rozdělen do pěti částí, pod správu pěti vrchností.11 Z ostatních lokalit, pod něž Hříškov částečně spadal, jsou Židé uvedeni ještě na panství Toužetín (22 Židů), na panství Panenský Týnec (15 Židů) a na panství Mšec (8 Židů). Židovské etnikum zapustilo v Hříškově kořeny a jeho příslušníky zde nacházíme i v následujících letech. Ze soupisů židovského obyvatelstva, které byly na našem území provedeny v letech 1723, 1724, 1783, 1793, 1799 a 1811, vyplývá, že v Hříškově žilo roku 1724 Židů 15; do roku 1783 jejich počet stoupl na 47 a o deset let později (1793) dokonce na 100 osob. Roku 1799 žilo v Hříškově 22 židovských rodin, roku 1811 už 23 židovských rodin.12

Regulace židovského osídlení v 18. století, počátek židovské náboženské obce v Hříškově

Pro vývoj židovského etnika na našem území byla stěžejní vládní nařízení z let 1726 a 1727. Translokační reskript z prosince 1726 přikazoval Židům stěhovat se do zvláštních ulic a čtvrtí, ležících dále od katolických hřbitovů a kostelů. Došlo k důslednější segregaci Židů, na mnoha místech se ghetta musela přemístit, jinde – kde bylo židovské osídlení z nějakého důvodu rozptýleno po obci – vznikla ghetta nová. Židům bylo zakázáno stěhovat se do Prahy a na jejich počet byl uvalen numerus clausus. Aby bylo možné stanovený počet udržet, byl přirozený přírůstek židovských obyvatel regulován tzv. familiantským zákonem. Podle něho byli Židé toho času ženatí nebo ovdovělí a obdaření potomstvem považováni za otce rodin, kteří jediní měli právo pobytu v zemi a získali inkolát (státní příslušnost). Po smrti otce přecházelo „číslo“ jeho inkolátu na nejstaršího syna, který se – jako jediný ze synů – směl oženit. Ostatní mužští potomci, pokud chtěli založit rodinu, museli odejít ze země a byli poté pokládáni za cizince. Podle těchto opatření smělo v Čechách nadále bydlet 8541 židovských rodin a na Moravě 5106 židovských rodin. Překročení familiantského zákona se trestalo bičováním a vypovězením ze země. Tato diskriminační protižidovská opatření byla zrušena až v polovině 19. století.

Podle stanov hříškovské židovské náboženské obce (ŽNO) z roku 1875 vznikla tato již roku 1728; od téhož se také datuje údajná pamětní kniha ŽNO, dnes bohužel nezvěstná.13 V Archivu Židovského muzea v Praze bychom našli stanovy pocházející z větší části již z roku 1733.14 Náboženská obec v Hříškově fungovala jako společenství čistě náboženské, nikoli politické. Roku 1875 spravovala hříškovská ŽNO (podle stanov) tyto podřízené náboženské obce: Úherce, Bílichov, Bedřichovice, Donín, Divice, Hořešovice, Panenský Týnec, Peruc, Klobuky, Milý, Nová Ves, Pozdeň, Hřivčice, Sulec, Slavětín, Telce, Toužetín, Vinařice, Vrbno, Žerotín a Zichovec.15

Stanovy z roku 1875 kladou vznik hříškovské synagogy k roku 1806,16 hned poté, co byla v předchozím roce její stavba povolena. Modlitebna vyrostla v blízkosti tzv. Buškovského statku (na parcele č. 98, čp. I, později čp. 85), tedy v centrální části obce. Ukazuje to na specifické postavení hříškovských Židů v obci, neboť podobné situování židovského kostela nebylo před polovinou 19. století obvyklé. Synagoga sloužila později také jako škola. Od roku 1808 měla ŽNO Hříškov všechny náležitosti potřebné pro správu náboženské obce: fungovala zde synagoga, ŽNO měla vlastní hřbitov, náboženskou školu, lázeň i matriku (vedení matriky), působil zde rabín, učitel náboženství pro školní mládež, kantor, rituální řezník. V obci nevznikl žádný kompaktní židovský okrsek typu ghetta, typické však bylo soustředění židovských domů v sousedství Buškovského statku, tedy rovněž v historickém centru obce. Časnost vzniku a poloha židovského kostela vynikne, uvědomímeli si, že kamenná křesťanská kaple byla v Hříškově postavena až roku 1834 z prostředků hříškovských obyvatel.17 Kamenné stavbě však s určitostí předcházela dřevěná.

Soupisy Židů z let 1783 a 1793



























Soupisy Židů z let 1783 a 1793 nám zprostředkovávají nejen počty příslušníků tohoto etnika v Hříškově, ale dovolují nám nahlédnout také na způsoby jejich obživy a umožňují nám srovnání se situací na dalších místech českých zemí. Podle soupisu familiantů z roku 1783 18 žilo tehdy v Hříškově deset židovských rodin; šest familiantů patřilo k hříškovskému lennímu statku, čtyři k panství Pan. Týnec. Většina zdejších Židů se živila obchodem s plátnem, případně s dobytkem či s jiným zbožím (šest případů), najdeme zde nájemníka vinopalny, vinopalníka, nájemníka draslárny, drasláře, rukavičkáře, řezníka, čeledína a učitele. Obdobným způsobem se živili Židé v celé zemi. Porovnáme-li situaci na Hříškově s celkovou situací, zjistíme, že židovské obyvatelstvo žilo rozptýleno po celé zemi, většinou však po menších skupinkách. V tehdejším Rakovnickém kraji se vyskytovaly nejpočetnější židovské komunity v Roudnici nad Labem a v Budyni nad Ohří. Např. v Lounech (Žatecký kraj) bychom roku 1783 našli pouze jednoho familianta Gerschla Tausika. Největší zastoupení židovské menšiny mělo v Žateckém kraji panství Červený Hrádek (celkem 165 zapsaných osob), následuje Rohozec a Široké Třebčice (po 61 osobě). popis Soupisy židovských rodin z roku 1793 zachycují jména veškerých Židů žijících v dané lokalitě, tedy i osob ženského pohlaví, zapisovány byly nejen rodiny, ale i svobodní muži a ženy, vdovci a vdovy. 19 V rámci Rakovnického kraje obývala roku 1793 většina Židů území bývalého Slánského kraje, užší Rakovnicko bylo domovinou pouze pětiny veškerého židovského obyvatelstva kraje. 20 Celá pětina všech Židů Rakovnického kraje žila roku 1793 v Roudnici nad Labem (93 rodin) a dalším výrazným centrem byla Budyně nad Ohří (35 rodin). Nejčastějším typem bydlení byl pro Židy podnájem, ať již u sedláků nebo ve vrchnostenských domcích. Na venkově se též objevuje ubytování v domě náležejícímu obci nebo židovské náboženské obci. V Hříškově bylo k roku 1793 evidováno 5 židovských rodin na prvním lenním dvoře a 8 židovských rodin na druhém lenním dvoře. 21 Dvě židovské rodiny spadaly pod panství Pátek, dvě rodiny pod statek Panenský Týnec. V soupisu nebyla započítána v Hříškově žijící rodina Wolfa Hellera (příslušného k statku Pan. Týnec), jehož otec působil jako vinopalník v Dolním Ročově (a příslušel do Líšťan). Škála druhů obživy zabývala obchodem (s kůžemi, peřím, koňmi, plátnem ad.), byl zde rukavičkář, porážeč dobytka, výrobce potaše, vinopalník, který zároveň obchodoval. Mezi zdejšími Židy však najdeme i žebráky odkázané na dobročinnost a almužny. Kromě těchto rodin příslušelo tehdy do Hříškova dalších deset Židů, žijících v jiných obcích, kteří se živili většinou jako čeledíni či služebné, případně obchodovali.

Nápadná je odlišnost jmen židovských obyvatel získaných v obou soupisových akcích (1783 a 1793), ačkoli oba soupisy dělí pouhých deset let. Vysvětlení snad spočívá v tom, že v mezidobí mezi oběma soupisy (v červenci 1878) vydal reformátor Josef II. patent, podle něhož si musel každý židovský otec, poručník i svobodný muž od ledna následujícího roku zvolit pro sebe a svou rodinu německé rodinné jméno. Každý jedinec si pak musel zvolit německé jméno osobní. Dekret přinášel seznam povolených jmen. Z 80. let 18. století se dochovaly první hříškovské židovské matriky. Tato skutečnost vychází z patentu vydaného císařem Josefem II. roku 1784, podle něhož měly být vedeny záznamy o židovském obyvatelstvu obou pohlaví. Matriky jsou dnes uloženy v Praze v Národním archivu; nejstarší je matrika narozených (1788–1842) a matrika zemřelých (1788–1836). První zápisy o oddaných jsou vedeny od roku 1831; poslední zápisy v hříškovsých židovských matrikách pocházejí z roku 1933. Podle matriky narozených bylo v letech 1788-1842 v Hříškově nejčastějším židovským příjmením Fischer (respektive Fischel), Fialla (či Fiala), Heller, Heitler (či Häutler) a Tausig (psáno též Taussig nebo Thausig). Časté bylo jméno Gehorsam, Kohn, Köllner, Katz, Löwy, Popper (případně Propper či Poper) nebo Schleim. Méně často se můžeme setkat se jmény Bloch, Braun, Beutler, Fink, Schwager, Stein (Steiner) ad. Tato jména však již vycházejí z josefínských nařízení o židovských jménech.

Židovský boom v Hříškově v 19. století

Židovský boom předpokládáme v Hříškově počátkem 19. století, kdy byla část pozemků již zmiňovaného zdejšího Buškovského statku odprodána k židovské synagoze, situované v jeho blízkosti. Devatenácté století bylo bezpochyby dobou největšího rozkvětu hříškovské židovské komunity. Podle místní kroniky byli tehdy zdejší Židé poddáni k Buškovskému statku, v jehož blízkosti se pro ně stavěly domky (čp. 84–92), za něž platili majitelům statku vysoký nájem. Židů se v té době nastěhovalo do Hříškova velké množství. 22 Dokazují to demografické údaje z tohoto období. Johann Gottfried Sommer uvádí pro polovinu 19. století na Hříškově 31 židovských rodin, z toho 8 židovských domů patřilo k Buškovskému lennímu dvoru. 23 Situace se postupně mění až po roce 1848.

popis Rok 1848 znamenal začátek postupného zrovnoprávnění Židů s křesťany. Židé postupně získali právo svobodného stěhování a usazování se, svobodného uzavírání sňatků, směli volně nabývat domovní majetek a nakonec získali i právo vlastnit půdu. Ústava z roku 1867 pak prohlásila plnou občanskou a politickou rovnoprávnost Židů. Ti se začali po polovině 19. století stěhovat z uzavřených a stísněných ghett do okolních vesnic a městeček. V té době vzniklo mnoho nových židovských obcí. Současně rychle vzrostl počet židovských obyvatel. Nebývalý rozmach židovské populace potvrzují také údaje z Lounska z 60. let 19. století. Z 26613 obyvatel tehdejšího lounského okresu jich bylo 601 židovského původu a 282 z nich žilo na Hříškově. 24 Tedy téměř polovina! Více než 33% obyvatel Hříškova mělo židovský původ! Druhou lokalitou s největším počtem židovského obyvatelstva na Lounsku byl Panenský Týnec. Zdejší židovská komunita se však svým počtem nemohla té hříškovské rovnat, žilo zde „pouhých“ 41 Židů. Samotné Louny přitom byly bydlištěm jen 14 obyvatel s židovským původem, z celkového počtu 2856 lidí. V ostatních lokalitách počet židovského obyvatelstva převýšil dvacítku pouze v Domoušicích (21) a v Horním Ročově (21, spolu s Dolním Ročovem 30). 25

Již koncem 19. století se židovské rodiny začínají ve stále větší míře stěhovat z dosavadních venkovských sídlišť do větších měst a průmyslových či obchodních center. To znamenalo postupný úpadek a zánik mnoha významných historických židovských sídlišť na venkově a vznik početných nových obcí ve velkých městech. Stěhování do velkých měst mělo vliv na následný pokles počtu židovského obyvatelstva v českých zemích, k němuž přispívalo též vystěhovalectví českých a moravských Židů do Vídně a dalších evropských velkoměst, případně do zámoří. Také v Hříškově nastává po roce 1860 prudký pokles početního stavu židovského etnika. Ukazují to dochované výsledky sčítání lidu. Roku 1880 již najdeme na Hříškově „pouze“ 73 Židů z celkového počtu 777 obyvatel. O deset let později zde žilo 51 Židů ze 760 obyvatel. Do roku 1900 stoupl počet obyvatel Hříškova na 815 osob, z nichž bylo 35 židovského původu. Čtyři roky před vypuknutím světové války žilo v obci 23 Židů z celkových 846 obyvatel. 26 V letech 1880–1910 klesl podíl židovského obyvatelstva v obci z 9,39 % na 2,71 %.

Roku 1893 předsedal ŽNO v Hříškově Josef Schleim, za jehož starostenství obec ještě vzkvétala; restaurovala synagogu, která zde stála již od počátku existence obce a měla již z dřívějších let svoji rituální lázeň. Roku 1893 v obci fungovaly tyto židovské spolky: Chevra–Kadiša (představený Mořic Fischer), spolek Bikur Cholim (předseda Heřman Gehorsam) a školní spolek Talmud–Tora (předseda Bedřich Löwy). Správou israelské matriky byl pověřen Heřman Gehorsam a jeho zástupcem byl Hugo Abeles. 27

Hříškovští Židé za první republiky

Hříškovská židovská komunita měla – alespoň co do početnosti – po roce 1918 své nejlepší časy dávno za sebou. Přesto obec nadále obývalo několik židovských rodin; roku 1921 zde najdeme 18 osob židovského původu (z celkového počtu 757 obyvatel). Do roku 1930 se jejich počet snížil na 16 (z celkového počtu 788 obyvatel, i s obcí Hvížďalka). 28 V meziválečném období žily v Hříškově židovské rodiny: Florova (čp. 26), Flusserova (čp. 11), Gehorsamova (čp. 64), Ledererova (čp. 94), Levitova (čp. 43) a Nettlova (čp. 51). 29 Židé se živili většinou jako obchodníci. Hynek Flusser byl obchodníkem, Adolf Levit vlastnil obchod se střižním zbožím, Ludvig Nettl obchodoval se zemskými plodinami a surovinami, Heřman Gehorsam držel obchod s kůžemi a Ednard Lederer byl majitelem obchodu se smíšeným zbožím. 30 Po Mnichovu a obsazení Sudet se do Hříškova stěhovali ze Žatce další Židé, většinou ke svým zdejším známým. popis S Hříškovem byla spojena také rodina Schleimova. Hugo a Emil Schleimovi působili jako velkoobchodníci v Praze (Rytířská 26, Praha I) a podporovali obec Hříškov i její občany (zejména místní chudé). Např. dne 23. prosince 1936 zaslala firma Volf a Schleim Praha obci Hříškov nadílku pro 65 místních dětí a seniorů. Roku 1936 byla obci Hříškov odkázána knižní pozůstalost bývalého místního řídícího učitele Františka Šváchy, z níž měla být zřízena knihovna. 280 svazků nechal svým nákladem svázat Hugo Schleim. Dne 19. února 1936 byli Hugo a Emil Schleimové spolu s dárci knih Václavem a Vladimírem Šváchovými jmenováni čestnými občany obce Hříškova. Jmenovaným byly následně doručeny diplomy. Emil Schleim zemřel 22. června 1937. 31 I jinak se zdá, že místní Židé žili ve shodě s ostatními občany, zapojovali se do aktivit obce a – bylo-li to v jeho silách – snažili se svou domovskou obec podporovat. 32

V prvorepublikovém období již hříškovská ŽNO neměla vlastního rabína, neboť nebyla s to jej vydržovat. Posledním hříškovským rabínem byl Dr. David Kohn, který zde působil 15 let. Poté vedl o svátcích a výročních dnech modlitby některý kompetentní muž z představenstva, především Heřman Gehorsam. 33 Hříškovská ŽNO přišla tehdy s návrhem, že se připojí k lounskému rabinátu. Schůze konaná v Lounech za tímto účelem dne 29. prosince 1906 přistoupila k návrhu: Lounští žádali za toto připojení roční příspěvek na rabína 100 K, ale cestovné a remuneraci za vyučování atd. aby si hříškovští Židé platili zvlášť. Ti se nakonec rozhodli raději připojit k rabinátu slánskému, poněvadž tamější rabín kázal česky. Přípis od Hříškovských v této záležitosti došel do Loun 20. března 1907. Znovu bylo o věci jednáno v roce 1912, avšak bezvýsledně. 34

Holocaust 2. světové války znamenal konec hříškovské židovské komunity. Hříškovští Židé byli roku 1942 soustředěni na Gestapu v Kladně, odkud byli deportováni do koncentračních táborů; nejprve do Terezína a odtud putovali do Izbicy, Osvětimi, Varšavy, Raasiky nebo Trawniki. 35 Podle hříškovské kroniky bylo z Hříškova do roku 1943 posláno do koncentračních táborů celkem 43 Židů. Z nich se po válce vrátila pouze jedna ze tří dcer Levitových, Hedvika. Vyzvedla si věci zakopané na poli a odešla do jižních Čech za tamními Židy. Údajně se po válce hovořilo o tom, že holocaust přežil ještě jeden ze tří synů Ledererových, Otta, který se měl po válce dostat do Anglie. 36 Osiřelé židovské nemovitosti převzal povětšinou obnovený československý stát.

Židovské památky se vztahem k židovské náboženské obce Hříškov

O existenci židovské synagogy jsme se již zmínili, vyrostla na počátku 19. století v centrální části obce. Existují doklady, podle nichž byla stavba ve 30. letech 20. století v žalostném stavu. Část trámů byla údajně popraskaná; jiná zpráva dokonce označuježidovský kostel jako budovu ku zbourání určenou. 37 Synagoga byla dokonce prohlášena za stavbu bez památkové hodnoty. Jako takovou ji nabízela ŽNO Louny k prodeji. O její koupi se ucházel např. hříškovský statkář, majitel bývalého Buškovského statku – tehdy již tzv. Přichystalovy vily – Ladislav Přichystal, který za ni nabízel 2000 Kč. Zavazujeme se dále, že synagogu rozbouráme a na místě jejím zahradu zřídíme, aby takto místo posvátné nebylo znesvěcováno, udává Přichystal ve svém dopisu z 26. září 1936. 38 Ačkoli stavba nakonec přežila druhou světovou válku, do dnešních dnů se bohužel nedochovala a byla zbourána někdy v 50. letech minulého století. popis Další židovskou památkou, jejíž existence se nabízí, je židovský hřbitov. Ten však nevznikl přímo v Hříškově, ale Židé zdejší náboženské obce pohřbívali nebožtíky na – od Hříškova asi 7 km vzdáleném – hřivčickém hřbitově. 39 Vznik tohoto hřbitova bývá kladen do poloviny 18. století, 40 jeho historickým vlastníkem bylo Izraelitské pohřební bratrstvo pro Hříškov a okolí. V současné době je hřbitov (Hřivčice, parcela 208) ve vlastnictví Židovské obce Teplice. Nejstarší, pískovcové, náhrobky popsané původním hebrejským písmem jsou doplněné např. symboly hvězd, rukou i tradičních liliových květů. Na těch novějších již najdeme základní informace v latince. Nejmladší, již žulové, náhrobky, pocházejí z doby 1. republiky. Z čitelných zápisů je patrné, že zde byli pohřbíváni Židé z širokého okolí (např. ze Hříškova, Bedřichovic, Hořešovic, Vraného, Pátku, Vrbna, Líšťan, Cítolib, Pan. Týnce, Hřivčic, Černochova, Slavětína, Ječovic, Vinařic, Chlumčan, Ročova, Peruce, Milého, Bílichova). Hřbitov prodělal v poslední době rozsáhlou obnovu a probíhá jeho systematická rekultivace a dokumentace, na kterých má zásadní zásluhu Husův sbor na Peruci. 41

Zdroje:
1 Za cenné rady a připomínky k tématu děkuji prom. fil. Jiřímu Fiedlerovi, odbornému pracovníku Židovského muzea v Praze. Jiří Fiedler je autorem elektronické Encyklopedie židovských obcí, sídlišť a památných míst na území ČR, kterou sestavuje ve spolupráci s Mgr. Danielem Polakovičem. Heslo Hříškov z této encyklopedie mi posloužilo jako „odrazový můstek“ při psaní následujícího příspěvku.
2 Okres lounský. Popis, pověsti a příběhy. Uspořádal školský odbor lounské Budče, Louny 1920, s. 10 (2. část).
3 Dějinám Židů v Čechách a na Moravě se věnuje Goldův sborník z přelomu 20. a 30. let 20. století, Hugo GOLD, Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart, Brünn 1929 a TÝŽ, Die Juden und Judengemeinden Böhmens in Vergangenheit und Gegenwart, Brünn–Prag 1934, text týkající se hříškovských Židů najdeme na s. 144, jeho autory jsou Jaroslav Polák a Rokycana Prcha. Nově pojednává o Židech na našem území v souhrnné monografii Tomáš PĚKNÝ, Historie Židů v Čechách a na Moravě, Praha 2001. Stručnou historii Židů u nás podává také Arno Pařík v úvodu k publikaci věnované židovským památkám (Jiří FIEDLER, Židovské památky v Čechách a na Moravě, Praha 1992, úvod na s. 5–24).
4 O židovských obchodnících v Praze a jejich účasti na zdejších trzích se zmiňuje zpráva arabsko-židovského kupce Ibrahíma ibn Jakúba z let 965–966, podle níž židovská osada ležela patrně v blízkosti knížecího tržiště v podhradí Pražského hradu. Edice pramenu viz Magnae Moraviae fontes historici III., Brno 1969 (druhé vydání 3. dílu: Praha 2011).
5 K lounské a žatecké židovské komunitě zejména Goldův sborník, Hugo GOLD, Juden und Judengemeinden Böhmens (lounským Židům se na s. 348–436 věnuje Kamil Linhart, o žateckých Židech pojednává na s. 579–584 Ernst Mändl a Heindrich Schwenger). K lounským Židům nově též Antonín HLUŠTÍK, Abychom nezapomínali. Příběhy ze života židovské menšiny v Lounech 1849–1949, Louny 2010.
6 K historii Hříškova blíže František ŠTĚDRÝ, Farní osada smolnická, Praha, s. d.
7 Pramen byl edičně zpřístupněn v 18. ročníku Historické demografie (Eduard MAUR – Dagmar PÍŠOVÁ, Sčítání konzumentů soli v Čechách roku 1702, HD 18, Praha 1994, s. 7–67). V době, v níž bylo sčítání provedeno, žila naprostá většina židovských obyvatel v pražských městech (23% tamějších obyvatel mělo židovský původ), případně ve větších městech královských, a teprve pozvolna docházelo k jejich usazování pod ochranou vrchností v českých poddanských městech, městečkách i na vesnicích. Nabízí se souvislost mezi příchodem Židů do Hříškova a jejich vypuzením z blízkého města Loun, odkud byli vyhnáni po polovině 17. století kvůli domnělé krádeži monstrance z děkanského chrámu (Kamil LINHART, Dějiny Židů v Lounech, in Hugo Gold, Die Juden und Judengemeinden Böhmens in Vergangenheit und Gegenwart, Brünn–Prag 1934, s. 351). Pro tuto hypotézu však chybějí jakékoli doklady. V Lounech směla od té doby pobývat pouze rodina tzv. chráněného Žida. To byli nejprve Miroticové, obývající dům čp. 3 v tehdejší Židovské – dnešní České ulici.
8 Podrobný přehled o průběhu solní reformy a o vzniku pramene viz František GABRIEL, Lidnatost na počátku 18. století, Demografie 9, 1967, s. 241–249, s. 343–348. Základní informace též v úvodní studii k edici pramene (viz předchozí pozn.).
9 Sčítání ostatně uvádí kromě již zmíněných čtyř židovských obyvatel pouze dalších 17 osob křesťanského vyznání.
10 K Buškovskému statku, zejména k jeho statusu a postavení jeho obyvatel, viz Veronika ŠTĚPÁNOVÁ, Buškovský statek. Historie rakovnického manského dvora v Hříškově, RHS 8/2011, s. 77–107. 11 Jedná se o panství Pátek, Panenský Týnec, Toužetín a Mšec. Pátou částí byl zmíněný Buškovský statek. 12 Výsledky soupisů jsou uloženy v Národním archivu v samostatném fondu nazvaném Soupisy Židů (HBS). Soupisy židovských familiantů z roku 1783 a soupisy židovských rodin z roku 1793 byly vydány v edici (Ivana EBELOVÁ a kol., Soupis židovských familiantů v Čechách z roku 1783 I. a II. díl, Praha 2008–2010; Soupis židovských rodin v Čechách z roku 1793, Praha 2002–2006). Výsledky soupisů rozebírá Rudolf SANDER, Počty Židů v Čechách v 18. a na počátku 19. století, SAP LII/2002, s. 521–590.
13 SOkA Louny, fond Okresní hejtmanství Louny, karton 151, stanovy ŽNO v Hříškově z roku 1875. Podle jiného zdroje sahá vznik ŽNO v Hříškově do doby návratu Židů po jejich vypovězení z českých zemí za vlády Marie Terezie, a pamětní kniha hříškovské ŽNO ji klade do roku 1782; kronikářem byl po dlouhou dobu Josef Petrš (Jaroslav POLÁK – Rokycana PRCHA, Dějiny Židů v Hříškově, in Hugo Gold, Die Juden und Judengemeinden Böhmens in Vergangenheit und Gegenwart, Brünn–Prag 1934, s. 144).
14 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Louny, sign. 34981. Stanovy jsou v rukopise, psány dvojjazyčně – jidiš a německy. Část textu byla roku 1733 opsána ze starší knihy; zápis odkazuje až k roku 1652 (v židovském letopočtu 5412). Jedná se o zatím nejstarší známý text pocházející z činnosti hříškovské ŽNO. V Archivu Židovského muzea v Praze bychom našli také některé další materiály vztahující se k ŽNOv Hříškově, zejména knihu obřízek z let 1796–1848, knihu sedadel z let 1810–1867 a dvě pokladní knihy z let 1794–1860 (všechny zmíněné materiály jsou součástí fondu ŽNOV Louny).
15 Jiný zdroj udává, že hříškovská ŽNO se skládá z asi 30 menších obcí (Jaroslav POLÁK – Rokycana PRCHA, Dějiny Židů v Hříškově,).
16 Toto tvrzení nejspíše odpovídá skutečnosti, roku 1856 totiž v Hříškově proběhly oslavy 50. výročí založení židovské svatyně (článek viz Tagesbote aus Böhmen, 13. 11. 1856).
17 SOkA Louny, Farní úřad Smolnice, Inventář kaple Hříškov 1913, inv. č. 8. Křesťanským obyvatelům Hříškova poskytoval duchovní služby farář a kostel sv. Bartoloměje v sousední Smolnici, pod jejíž farní úřad obec od středověku spadala.
17 SOkA Louny, Farní úřad Smolnice, Inventář kaple Hříškov 1913, inv. č. 8. Křesťanským obyvatelům Hříškova poskytoval duchovní služby farář a kostel sv. Bartoloměje v sousední Smolnici, pod jejíž farní úřad obec od středověku spadala.
18 Ivana EBELOVÁ a kol., Soupis židovských familiantů v Čechách z roku 1783 I. a II. díl, Praha 2008–2010. Informace ke Hříškovu se nalézají ve 2. díle, kde je editován mj. také Rakovnický kraj.
19 Informace pro Rakovnický kraj, kam patřil roku 1793 Hříškov, viz Soupis židovských rodin v Čechách z roku 1793 V., Praha 2005.
20 Podoba Rakovnického kraje z roku 1793 vznikla sloučením dvou menších krajů, Rakovnického a Slánského, k němuž došlo v roce 1714.
21 Buškovský statek se někdy po polovině 18. století rozdělil na dva díly mezi potomky po bratrech Jiřím Vojtěchovi a Matěji Havlátových.
22 SOkA Louny, Sbírka kronik, obecní kronika Hříškova z let 1914–1966, č. 61, s. 9, 16. Čp. 92 byla Flusovna, která stávala v poli asi 30 metrů vzdálena od silnice Hříško –Nová Ves proti čp. 125.
23 Johann Gottfried SOMMER, Das Königreich Böhmen XIII, Rakonitzer Kreis, Praha 1845, s. 78–79.
Hříškovští Židé žili kolem poloviny 19. století v deseti domech.
24 Údaje pocházejí z Statistische Tafeln des Launer Bezirkes (Saazer Kreises, im Königreiche Böhmen) für die politische Administration (mit beigegebener Karte), Statthalterei-Drückerei, Prag 1862, s. 22–24. Naposledy si tohoto faktu povšiml Antonín HLUŠTÍK, Abychom nezapomínali. Příběhy ze života židovské menšiny v Lounech 1849-1969, Louny 2010.
25 Statistische Tafeln des Launer Bezirkes.
26 Statistické údaje vycházejí ze sčítání lidu 1880, 1890, 1900 a 1910 viz Special-Orts-Repertorien der im oesterreichischen Reichsrathe vertretenen Königreiche und Länder IX. Böhmen (Special-Orts-Repertorien der von Böhmen. Podrobný seznam míst v Čechách), Wien 1885; Special-Orts-Repertorien der im oesterreichischen Reichsrathe vertretenen Königreiche und Länder IX. Böhmen (Special-Orts-Repertorien der von Böhmen. Podrobný seznam míst v Čechách), Wien 1893; Lexikon pro království a země na Říšské radě zastoupené IX. Čechy (Lexikon obcí pro Čechy), Vídeň 1904; Gemeindelexikon der im Reichsrate vertretenen Königreiche und Länder IX. Böhmen (Gemeindelexikon von Böhmen), Wien 1905; Podrobný seznam míst zemí rakouských IX. Čechy (Podrobný seznam míst pro Čechy), Vídeň 1916; Spezialortsrepertorien der im öesterr. Reischsrathe vertretenen Länder IX. Böhmen (Spezialortsrepertorien von Böhmen), Wien 1915. 27 Jaroslav POLÁK – Rokycana PRCHA, Dějiny Židů v Hříškově.
28 Výsledky sčítání lidu z let 1921 a 1930 viz Statistický lexikon obcí v republice Československé I. Čechy (Statistický lexikon obcí v Čechách), Praha 1923; Statistický lexikon obcí v republice Československé I. Země Česká (Statistický lexikon obcí v zemi České), Praha 1934.
29 Informace o židovských rodinách v Hříškově za první republiky viz SOkA Louny, Sbírka kronik, obecní kronika Hříškova z let 1914–1966, č. 61 a výsledky sčítání lidu z roku 1921 pro obec Hříškov (sčítací operáty přístupné na https://familysearch.org). Roku 1921 bychom v Hříškově našli ještě svobodnou Židovku Hermínu Tausigovou (čp. 8), živila se jako soukenice a pečovala o ročního židovského chovance slovinské národnosti Alfréda Rozawolgyho, který byl u ní na vychování.
30 Údaje o povolání hříškovských Židů převzaty ze sčítacích operátů z roku 1921 (https://familysearch.org). Hříškovští Židé se tehdy hlásili k české národnosti a používali český jazyk. 31 SOkA Louny, Sbírka kronik, obecní kronika Hříškova z let 1914–1966, č. 61, s. 147–148, 156, 171. 32 Potvrzuje to hříškovská kronika. Když se např. 1. července 1937 konala oslava na památku vítězství v bitvě u Zborova, zapůjčil Karel Flor přijímač rozhlasu. Dne 19. června 1938 zase proběhla sbírka ve prospěch obrany státu, do níž přispěli mj. také Adolf Levit, Hynek Flusser, Vilma Ledererová (SOkA Louny, Sbírka kronik, obecní kronika Hříškova z let 1914–1966, č. 61, s. 172, 202–205). 33 Jaroslav POLÁK – Rokycana PRCHA, Dějiny Židů v Hříškově.
34 Kamil LINHART, Dějiny Židů v Lounech, s. 357. ŽNO však nejspíše zůstala samostatná, alespoň roku 1934 tomu tak ještě bylo a přidružení k ŽNO v Lounech bylo pouze plánováno (Jaroslav POLÁK – Rokycana PRCHA, Dějiny Židů v Hříškově).
35 Podle www.holocaust.cz byli deportováni příslušníci rodin Florovy, Flusserovy, Ledererovy, Levitovy, Nettlovy a Touskovy. Údaje o transportech a jménech transportovaných také viz Terezínská pamětní kniha. Židovské oběti nacistických deportací z Čech a Moravy 1941–1945, Praha 1995, transport Z – Kladno, Terezín 26. února 1942, který se týkal také hříškovských Židů, in Svazek 1, s. 376–388.
36 Jedná se o neověřenou zprávu převzatou od hříškovských pamětníků. V Terezínské pamětní knize jsme však jeho jméno mezi přeživšími (ale ani mezi oběťmi) nenašli.
37 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Louny, Korespondence o prodeji synagogy v Hříškově, sign. 67705.
38 Tamtéž.
39 Hřbitov se nachází mezi obcemi Hřivčice a Vrbno nad Lesy v blízkosti železniční tratě, v katastrálním území Hřivčic, asi 7 km od Hříškova.
40 Jiří FIEDLER, Židovské památky v Čechách a na Moravě, Praha 1992, s. 100.
41 Projekt na rekultivaci hřivčického hřbitova na webových stránkách Husova sboru na Peruci viz http://www.husiti-peruc.hys.cz/rekultivace-zidovskeho-hrbitova. Skupině dobrovolníků z Peruce se podařilo hřbitov vyčistit už v letech 2009–2010. Roku 2011 proběhla 1. etapa rekonstrukce židovského hřbitova, realizovaná Náboženskou obcí Církve československé husitské v Peruci (Husův sbor na Peruci). Jejím cílem je mj. postavit zachovalejší náhrobky, průběžně rekultivovat a udržovat zeleň a umístit na hřbitov informační tabule o jeho historii. Část těchto záměrů již byla úspěšně realizována. Webové stránky hřivčického židovského hřbitova s bohatou fotodokumentací viz http://zidovsky-hrbitov-hrivcice.howto.cz/historie.html; zde také podrobný katalog náhrobků umístěných na hřbitově a přepis textů z některých náhrobků do češtiny. Tato dokumentace hřivčického hřbitova je výstupem projektu Chewra (Keshet), jejím autorem je Achab Haidler http://www.chewra.com/keshetnew/).