Historie místní
židovské komunity

Dům Rosenbaum naleznete na Peruci č.p. 6 u Boženiny studánky

RODINA THORSCHOVA

Leopold Löwi Thorsch se narodil 17.6. 1834 v Golčově Jeníkově učiteli Moisesovi a Marii Thorschovým, bydleli v domě č. 8. Pracoval jako učitel v Polné¹, později jako učitel náboženství v Turnově². V roce 1886 opustil jeho dosavadní bydliště Neuhaus (Jindřichův Hradec), aby byl rabínem a učitelem ve Slaném a Libochovicích.³, ⁴ Od roku 1894 skutečně působil ve Slaném a Libochovicích jako rabín a vedoucí matriky až do své smrti v 78 letech 3.12. 1911. Zemřel na kornatění tepen.⁵ Pohřben je na slánském hřbitově. Oženil se dne 29.11. 18646 s Agnes, rozenou Perlhefterovou (1.11. 1840 Doudleby nad Orlicí⁷ – 7.10. 1913 Slaný 519, 73 let, sešlost věkem)⁶ Společně vychovali 6 dětí:

• Anna se narodila 18.8. 1865 v Polné (okres Jihlava) v domě č. 27. Provdala za směnárníka. Siegfrieda Lawetzkyho⁸ Zemřela 20.11. 1922 v Praze na rakovinu plic.⁹

• Marie se narodila 13.11. 1867 v Polné v domě č. 27¹⁰. Provdala se jako Herzová¹¹ za zámožného mlynáře Juliuse Herze ve Slaném (21.6. 1851 – 18.10. 1915 Schlan). Svatba byla dne 15.6. 1887. ⁵⁵ Po jeho smrti v 1. sv. válce se přestěhovala do Prahy.¹² Deportovaná z Prahy do Terezína transportem Aap, č. 19, dne 9.7. 1942. Odtud byla deportována do Treblinky transportem Bx, č. 442, dne 22.10. 1942, kde zahynula.¹³

• Hermína se narodila 16.5. 1869 v Polné v domě č. 27¹⁴. Provdala se za Hermana Taussiga¹⁵,žila v Praze, vychovala 4 dcery a 1 syna. Transportem AAp, č. 19 odjela dne 9.7. 1942 z Prahy do Terezína, odtud pak transportem Bx, č. 442 do Treblinky, kde zahynula¹⁶ Hermínina dcera Frieda, provdaná Neumark, emigrovala roku 1938 do Izraele, kde také ve vysokém věku zemřela. Hermínin syn Max Taussig byl ženatý s nežidovkou a přežil tak celou válku.¹²

• Edmund se narodil 21.1. 1871 v Turnově.¹⁷. Pracoval jako doktor v Jihlavě (Nová ulice č. 11)³⁶, kam se společně se svou manželkou Helenou, roz. Willnerovou (16.5.1877), svatbu měli dne 8.4. 1900.¹⁸ 15.3. 1939 při vpádu německých vojsk na území Čech a Moravy se společně otrávili. Jejich prvorozený syn Vilém Jiří Thorsch se narodil dne 9.2. 1901.¹⁸ Druhorozený syn Oskar se narodil 27.10 1904. Stal se také lékařem, stejně jako jeho otec. Zahynul v Osvětimi dne 15.12. 1943¹⁹ společně s jeho ženou Gerthou (5.11.1908) a synem Gustavem (25.1. 1936).³

• Viktor se narodil 31.10. 1872 v Turnově²⁰ . Bydlel spolu s rodinou Rosenbaum v Peruci v domě č. 43. Vypomáhal v rodinném obchodě č.6 u Boženiny studánky. Měl psychické problémy. Zemřel 19.2. 1927 na tuberkulózu.²¹

„Můj strýc Viktor se nikdy neoženil – měl nějakou duševní chorobu. Maminka vyprávěla, že jednou šli její rodiče někam pryč a hlídala je nějaká paní. A aby je trošku zabavila, dala si přes sebe prostěradlo a šla je strašit. Viktor byl druhý nejmladší a tak se leknul, že z toho pak byl trochu ‚vyšinutý‘ .Přesto ale musel narukovat v 1. světově válce. Pak dostal tuberkulózu a zemřel.“¹²

• Helena, nejmladší dcera, se narodila 23.10. 1875 v Jindřichově Hradci (Neuhaus).²²

RODINA ROSENBAUMOVA

Paul Rosenbaum se narodil roku 1921 v Bílině.²³ Roku 1856 se oženil s Marií Khonovou z Peruce, narozenou 15.9. 1835.²³ Nejprve spolu bydleli v Bílině, kde se jim také narodily dvě dcery:

• Louisa Rosenbaum, roz. 10.7. 1857
• Hermína, roz. 26.12. 1858.

Poté se přestěhovali na Peruc, kde vlastnili obchod s koloniálním zbožím č.p. 6. Zde se jim narodily další děti:

• dcera Emilie Rosenbaum se narodila 3.3. 1860
• syn Julius Rosenbaum 15.8. 1861
• syn Karel Rosenbaum 16.12. 1864²⁵

Roku 1868 postihla rodinu krutá rána. Otec rodiny, Paul Rosenbaum, umírá v pouhých 48 letech na absces (vředy). Je pohřben na Židovském hřbitově v Hřivčicích.²⁶ Dne 7.11. 1871 se Marie Rosenbaumová podruhé vdala za Ignace Glase, narozeného 15.11. 1833.²⁷ Narodily se jim další 4 děti:

• Leo Glas se narodil 3.6. 1872²⁸
• Klára Glas, nar. 8.1. 1874²⁹
• Josef Glas , nar. 4.1. 1875³⁰
• Vilemína Glas, nar. 18.10. 1879³¹, provdaná za Rudolfa Steina (*2.6. 1874) dne 14.2. 1901 v Praze.²⁴

Dne 26.3. 1875 zemřel nejstarší syn Julius Rosenbaum ve 13 letech na zánět pobřišnice a střev. Je pohřben na Židovském hřbitově v Hřivčicích.³² Dědicem obchodu se tedy stal druhý nejstarší syn Karel Rosenbaum.



SŇATEK KARLA ROSENBAUMA A HELENY THORSCHOVÉ

Karel Rosenbaum se dne 15.4. 1901 oženil s 27letou Helenou Thorschovou.²⁴ Tehdy bylo zvykem, že nejstarší syn, dědic, musel své sourozence vyplatit. Tím si Karel nadělal velký dluh, který splatil až v 1. světové válce, protože během války se vyprodaly veškeré zásoby. Později zde byla také vinárna. V domě č. p. 6 Rosenbaumovi bydleli v 1. patře. Roku 1913 Rosenbaumovi zdědili selské stavení č.p. 38, kde měli sýpku, a který také pronajímali.¹²

Marie Khonová zemřela 17.11. 1917. je pohřbena na židovském hřibově v Hřivčicích.²³ Ignatz Glas zemřel 12.6. 1899 v 66 letech.⁵⁶

„Židovské tradice se u nás dodržovali do 1. světové války. Potom byla bída, jedlo se všechno. I moje maminka, jako dcera rabína, se naučila jíst šunku a párky a vepřové. Tatínek byl zvyklý, že venkovští lidé přinášeli ledacos od zabíjačky. Po 1. světové válce se u nás hospodařilo jako v každé jiné domácnosti.

Rodina Rosenbaumova dodržovala jen velké židovské svátky. Na bohoslužby dojížděli do synagogy do Prahy.³³

„Maminka s tatínkem pracovali, tak jsme měli služebnou, která se starala o domácnost. Pak jsme ještě měli slečnu na hlídání, protože nebyly školky a někdo se o nás starat musel, když byla maminka celý den v práci“¹²

Jediná dohledaná služebná je z roku 1921 Alžběta Jeřábková, nar. 12.2. 1902, původem z Protivína, náboženství římsko-katolického.³⁴

Dne 27. srpna 1902 se Heleně a Karlu Rosenbaumovým narodil syn Pavel Rosenbaum³⁵. Poté se jim 13. ledna 1908 narodila dcera Anna Rosenbaumová. Obě děti navštěvovali obecnou čtyřtřídní školu v Peruci.³³ V 15 letech se Pavel Rosenbaum stěhuje do Prahy k tetě Marii Herzové, aby zde studoval obchodní akademii. Později zde bydlela a studovala i Pavlova sestra Anna.

„Prarodiče (Leopold Löwi a Agnes Thorschovi) zemřeli, když mi byly 3 roky. Do Slaného pak přišel jiný rabín, ke kterému jsem dojížděla na vyučování náboženství v mých 9 letech. První dvě třídy jsem chodila na katolické náboženství, protože pan farář řekl rodičům :“ To je stejně světové, náš starý zákon je stejný jako váš, tak ať Aninka chodí.“

„Nikdy mi nepřišlo, že jsem jiná než ostatní děti. Až když jsem chodila do školy, tak na mě děti pokřikovali :“Židovko! Židovko!“ Teprve pak jsem se ptala rodičů.“¹²

„Když jsem se přestěhovala do Prahy, vzala si mne na starost sestra mé matky (pozn. Marie Herzová), bezdětná. V Praze jsem chodila do páté obecné, pak tři měšťanky české. Abych se naučila německy, chodila jsem na německou dvouroční obchodní školu. Poté jsem začala pracovat v kanceláři.“³³



RODINA BLOCHOVA

Adolf Schulz se narodil 25.2. 1852 v Solopyskách³ (zemřel 23.2. 1942 v Terezíně)³⁶. Spolu s jeho starším bratrem Jakobem šli pěšky do Vídně za prací. Adolf se oženil s Josefinou, roz. Kollischovou (18.4. 1843 – 30.10. 1902)³⁷, která pocházela z Kacova u Kutné Hory³ a narodily se jim 4 děti:

• Regina, provdaná Löwyová (nar. 18.4. 1873 – 15.10. 1942 Terezín, pak Treblinka).³⁸
• Adele, provdaná Magličová (9.2. 1879 – 22.9. 1942, Malý Trostinec).³⁹
• Alfons (12.10. 1882 – 17.11. 1935 Terezin).⁴⁰
• Marie Anna (1.3. 1877).⁴¹

Marie Anna se provdala za Alfreda Quida Blocha (6.7. 1871, Tábor)⁴⁰ Dne 28. srpna 1908 se jim narodila dcera Kamila Emma Blochová. Marie Anna Blochová pracovala jako módistka, později jako prodavačka, a Alfred Quido Bloch jako účetní. Kamila už od malička navštěvovala hodiny klavíru.³

V roce 1918 se Blochovi stěhují do Prahy. Kamila zde byla vychovávána v protestantském duchu, byla evangelička, dokonce biřmovaná. V Praze bydleli u Adely Magličové, sestry Marie Anny Blochové. Manžel Adely, Tomáš Maglič, pracoval jako zástupce generálního ředitele Škodových závodů a stal se tedy milionářem a koupil zámeček Bernštejn u Dubé3, na kterém chvilku pracovala i Kamila.⁴²



PAVEL ROSENBAUM A KAMILA BLOCHOVÁ

V roce 1925 potkává Kamila ve svých 17 letech Pavla Rosenbauma, který pracoval jako úředník. Kamila se už dříve přátelila s Pavlovou sestrou Ankou, se kterou chodila do školy.³

„Anka chodila cvičit do židovské školy V kotvě. Škola patřila Olze Ledererové.³ Měla velkou židovskou klientelu a hledala asistentku gymnastiky, která by také uměla hrát na klavír a vedla by účetnictví. Anka řekla : ‚Kamilo, tady bys měla příležitost...‘ a já to samozřejmě přijala. Potom jsem si udělala státní rychlokurz pro učitelky gymnastiky z anatomie a psychologie u profesora Weigenera (pozn. Český lékař, anatom)“

V této škole se Kamila seznámila s Marianou Šmeralovou, roz. Fischlovou, manželkou herce Vladimíra Šmerala. Spolu si založili gymnastickou školu. Obě tančily v Osvobozeném divadle a v taneční skupině Saši Machova, také v divadle D 34 E.F. Buriana.

Dne 15.2. 1933 si 31letý Pavel Rosenbaum bere za manželku 25letou Kamilu Blochovou. Rok na to se jim dne 15. října 1934 narodil syn Ivo Rosenbaum.⁴²

Dne 7. července 1937⁴³ umírá v 73 letech Karel Rosenbaum, otec Pavla Rosenbauma. Je pohřben na Židovském hřbitově v Olšanech.

Vojska německé nacistické armády vtrhla na území Československa dne 15. dubna 1939 a zřídila zde Protektorát Čechy a Morava.

Dne 7. dubna 1939 v Praze umírá Alfred Quido Bloch v 68 letech.⁴⁰



PERUC 1939 - 1942

Roku 1939 ztratil Pavel Rosenbaum, jako Žid, místo úředníka. Proto i s Kamilou a Ivem odešel na Peruc. Zde všichni bydleli i s matkou Pavla, Helenou, v domě č. 38. Pavel i Kamila zde pracovali v zemědělství. Pavel jezdil s potahem a Kamila pracovala na statku. Na Peruci se Kamila seznámila s Evou Ecksteinovou. Eva tajně učila Kamilina syna Iva v době, kdy již nesměl chodit do školy. Kamila naopak učila ji i její sestru tanci.

Z Peruce celá rodina Rosenbaumových odjela 19.2. 1942 vlakem do Kladna, kde byly ubytováni v místní sokolovně. Tři dny zde leželi na zemi a dostali transportní čísla.⁴⁴ Odtud byli deportovaní do Terezína transportem Y 22. února 1942, čísla 85,86,87,88 . Později sem přijela z Prahy i maminka Kamily, Marie Anna Blochová.

„Ještě si pamatuji, jak jsme na Peruci zapekli české bankovky u kamaráda pekaře do pečiva. Bylo to zbytečné, ale my jsme tenkrát nevěděli, jak to v Terezíně vypadá.“⁴²



TEREZÍN

Němci zřízený Ältestenrat – Rada starších – která řídila židovskou samosprávu, stejně jako židovská Ghetopolizei, byly jen německý podvod pro svět. Ve skutečnosti vše řídili sami Němci.

„Maminka přišla do vězení hned po transportu, protože vezla tajně Pavlovi cigarety a to se nesmělo. Byla 14 dní zavřená a zavřeli ji Židi.“

„Ivo byl v Terezíně v dětském Heimu. Ty děti tam byly moc často nemocní. Ivo měl impetigo, hnisavý vředy na hlavě a všude po těle, tak tím hrozně trpěl, byl hubený...V jeho Heimu bylo strašně moc blech, ale příšerně! Když jsem měla volno, odnesla jsem jeho prošívanou deku ven na tyč a zabíjela jsem ty blechy.⁴²

Kamila byla vychovatelkou v dívčím domě (Mädchenheimu) L 410. Pracovala na různých pokojích, jedním z nich byl například i pokoj č. 14. V Mädchenheimu žilo asi 300 dívek. V jedné místnosti bylo kolem dvaceti dívek.

„Já jsem měla moc ráda Kamilu Rosenbaumovou, vychovatelku v naší místnosti č. 14. Byla to žena nesmírně otevřená, upřímná, řízná, nemazlila se s námi. Přesto jsme věděly, že nás má ráda a dělá všechno proto, abychom se neodnaučily tomu, co člověk dělat má: být čistý, udržovat čistotu kolem sebe, udržovat pohodu a dobré vztahy. Kamila byla člověk, kterého jsem si vážila a se kterou jsem se léta, až do její smrti, přátelila. Kamila pro nás byla zajímavá i tím, že bývala tanečnice a měla své estetické nároky i na nás.

Její výrazivo bylo trochu obhroublé. Všecko ale říkala s takovou samozřejmostí a s takovým půvabem, že si mohla dovolit vyjadřovat se tak, jak to dělala. Myslím, že jsme ji měly velice rády. Jako tanečnice působila před válkou v Osvobozeném divadle, a proto znala všechny písničky Voskovce a Wericha. O vzpomínky na divadlo, vlastně ještě zcela živé, se s námi dělila. Bylo moc prima ji mít. Vzpomínám si, že někdy jsme byly líné třeba i zamést, dělat pořádek. Kamila nám nic neodpustila. Teď vím, jak to bylo důležité, že nás nenechávala zahnívat ve špíně, protože ty spousty vší a blech by nás jinak sežraly.“

Citace z knihy Pevnost mého mládí od Jany Renée Friesové, str 94 – 95.⁴⁵

V Terezíně Kamila potkala 12letou dívku Evu Julii Wollsteinerovou, narozenou 24.1. 1931.

„Eva byla strašně talentovaná. Blond, modrý oči. Maminka odjela někam do Anglie a nechala ji tu, když přišel Hitler a táta byl Španělák, býval ve Španělsku. Tudíž ona tam přišla jako sirotek. A tam jsem jí říkala ‚Ty jdeš s námi?‘ a Ivo už věděl, že to bude jeho sestra a já jsem si ji tam jako adoptovala a ona se chovala jako moje dcera. Byla asi dvanáctiletá, velice nadaná na kreslení.“⁴²

Na počátku roku 1943 nastudovala s nejmenšími dětmi Karafiátovu hru Broučci. Podílela se jako choreografka na realizaci známé dětské opery Brundibár. Tancovala také ve známých kabaretech Karla Švenka, například v představení Ať žije život. Tančila i v divadelních hrách Ester a Balada z hadrů.

Kamila vedla v Terezíně taneční skupinu, ve které bylo asi 30 žen a jeden muž, Boby Kunz. Připravovala tance do chystané inscenace Tylovy hry Strakonický dudák (1944). Inscenace se už ale neuskutečnila v důsledků mnoha transportů na podzim téhož roku.³

Při vytváření dětských představení a kabaretů (Brundibár, Broučci) Kamila Rosenbaumová spolupracovala s řadou výtvarníků a umělců a především s Friedl Dicker Brandeis, se kterou zároveň vyučovala dívky v domě L 410. Kamila je vyučovala tanci a Friedl vyučovala malbě a kresbě.



FRIEDL DICKER - BRANDEJS

Friedl Dicker se narodila v roce 1898 ve Vídni. Už do malička se věnovala umění. Friedin otec Simon Dicker ji dovolil studovat fotografii na Grafickém učebním a výzkumném ústavu ve Vídni. Pro mladou dívku byla v tehdejší době podobná volba velmi neobvyklá. Při studiích na umělecko průmyslové škole pracovala jako kostymérka v divadle. Vydělávala si tak na školné. Od roku 1916 studovala na soukromé škole Johannese Ittena, kde se seznámila se svojí první láskou a spolupracovníkem Franzem Singerem. Od roku 1919 studovala na proslulé škole Bauhaus ve Výmaru, toto studium ji hluboce ovlivnilo. V roce 1926 Friedl Dicker a Franz Singer otevřeli ateliér Singer-Dicker. Společně navrhovali luxusní domy, byty, obchody, vnitřní zařízení, látky a obaly knih. Všechny jejich výrobky jsou naprosté unikáty. Roku 1931 byl ateliér uzavřen, Friedl si otevřela svůj vlastní. Roku 1934 byla zatčena kvůli komunistickým aktivitám. Po propuštění emigrovala do Prahy. Zde potkává Pavla Brandejse, kterého si vzala roku 1936 a tím získala československé občanství. V Praze se Friedl věnuje práci s dětmi emigrantů. Roku 1938 Friedl odmítla vízum do Palestiny. Místo toho raději zůstala se svým manželem Pavlem a společně se přestěhovali do Hronova. Odtud byli deportováni do Terezína roku 1942. Friedl zde bydlela v dívčím domě L 410. Vyučovala kresbě a malbě více jak 100 dětí v dívčích a chlapeckých domech. V květnu 1943 měla premiéru hra „Broučci“, kterou nastudovala mladá herečka Nava Shan. Choreografií se ujala Kamila Rosenbaumová. Kostýmy a scénu navrhla Friedl Dicker – Brandejsová. Kamila Rosenbaumová spolupracovala s Friedl i nadále, kdy Friedl vytvářela návrhy k baletu Kamily Rosenbaumové. Firedl Dicker Brandejsová byla deportována roku 1944 do Osvětimi, kde byla zplynována.⁵⁴

Pavel Rosenbaum pracoval v Terezíně jako zemědělský dělník ve skupině Bäumefalle. Postupně se vypracoval až na pozici vedoucího skupiny. Jedním z jeho spolupracovníků byl také pan Karel Ellinger.

„Od 10.4.1943 jsem byl zařazen do pracovní skupiny Bäumefalle vedené Pavlem Rosenbaumem. Strávil jsem s ním osm měsíců 7 hodin denně. Byl vzdělaný a milý šéf. Chodili jsme za město planýrovat nerovnosti půdy pomocí lopaty a krompáče. Vykopali jsme tam takový pruh, lehli si, někdo hlídkoval a Pavel nám vykládal o Osvobozeném divadle. Jeho manželka pracovala jako tanečnice u Voskovce a Wericha. My jsme znali všechny jejich písničky. Pavel nám také opatřoval vstupenky na kulturní akce. Od 1.1.1944 jsem byl zaměstnán jako ševcovský učeň, a tak jsem s ním už nebyl.⁵³



4. PANEL OSVĚTIM

Pavel Rosenbaum byl odvezen do Osvětimi transportem Ek, č. 471 dne 28. 9. 1944 46. Do tohoto transportu byli zařazeni především mladí muži v produktivním věku a nacisté pak nabízeli ženám, aby se s dětmi za svými muži dobrovolně vydaly. Pavel Rosenbaum zahynul v plynové komoře ihned po příjezdu. Bylo mu 42 let.⁴⁷

Kamila Rosenbaumová byla se synem Ivem a dcerou Evou deportována do Osvětimi transportem Et 23.10. 1944. Vzhledem k nízkému věku zemřeli Ivo i Eva patrně nedlouho po příjezdu do Osvětimi v plynové komoře. Ivovi bylo 10 let a Evě 13 let.⁴²

KAMILA ROSENBAUMOVÁ V OEDERANU

Kamila byla vybrána, spolu s 200 mladými ženami, do Oederanu, pobočného tábora Flossenbürgu.⁴⁷

Život v Oederanu

„Před nástupem do vlaku dostaly ženy kousek chleba, salámu a margarin. Vlak projížděl Drážďany jako před pár dny do Osvětimi, pouze opačným směrem. Vlak dojel do Oederanu dne 30.10. 1944 (Oederan byl pobočný tábor Flossenbürg. Ve Flossenbürg probíhala veškerá administrativa a vězňům zde bylo přidělováno osobní číslo. Nacházela se zde továrna, původně na výrobu nití - pojmenovaná po Erwinu Kabin. Na podzim 1944 byla zkonfiskována a přestavena pro potřeby armády SS).

Jakmile ženy vystoupily z vlaku, zamířily k zadní části továrny, kde byly ubytovny v místnosti s dřevěnými třípatrovými palandami. (Tato část budovy se původně využívala na barvení nití.) Mezi postelemi byl jen velmi malý prostor. První tři týdny od příjezdu nemusely ženy pracovat. To jim pomohlo zotavit se z duševní a fyzické únavy. Později byly vězeňkyně přidělovány do různých pracovních skupin. Ve dne některé pracovaly venku, kde ručně míchaly cement a nakládaly jej na nákladní auta, jiné kopaly zákopy pro instalaci vodovodního potrubí. V noci řada z nich pracovala v muničním skladu. Některé ženy měly dokonce privilegium uklízet v pokojích německých dozorčích. V Oederanu byl nesrovnatelně mírnější režim než v Osvětimi. Jídlo v jídelně pro vězeňkyně se údajně příliš nelišilo od toho, co dostávaly členky strážního oddílu SS. Vše bylo pravděpodobně způsobeno celkovým nedostatkem potravin, hlavně na konci války. Dne 13.4. se ženy dozvěděly o pravděpodobné evakuaci tábora. Celou noc očekávaly, co se bude dít. Vesnicí se ozývaly zvuky dělostřeleckých vojsk Rudé armády.

Přesto ještě dne 14.4. nastoupily do směny v továrně. Vlak byl připraven k odjezdu až odpoledne v 15.00 hodin. Ženy a dívky seděly na batožinách v otevřených vagonech na uhlí. Po celou dobu cesty nedostaly žádné jídlo ani vodu. Žádná z nich nevěděla, kam vlak míří. První neplánovaná zastávka proběhla ve stanici Aussig - Ústí nad Labem, kde vagony kvůli náletům stály dva dny. Další zastávka byla poblíž Litoměřic, kde stál vlak další tři dny. Později se k vlaku připojil vlak SS a celá souprava jela několikrát z Litoměřic směrem Ústí nad Labem a zpět. Po celou dobu ženy nedostaly žádné jídlo, byly ve velmi špatném stavu a zesláblé. Po dalších 36 hodinách byl vlak poslán směrem - Litoměřice - Praha Pankrác, odkud se znovu vrátil do Litoměřic. Až pak mohly ženy konečně vystoupit. Z Litoměřic se, zcela vyčerpané a ve velmi zuboženém stavu, plahočily směrem k Malé pevnosti v Terezíně. V sobotu dne 21.4. 1945 konečně dorazily do terezínského ghetta. O den dříve přijel do Terezína transport, ve kterém bylo jen několik žen, které byly také odvlečeny z Terezína.“⁴⁸

Vězeňkyně byly na sklonku války deportovány do Terezína, kde se dočkaly osvobození.



KONEC VÁLKY - konec hrůz

„Najednou nás naložili na otevřený dobytčák. Nevěděli jsme, kam jedeme – a Slunce hrozně pražilo. Vozili nás sem a tam, a my jsem vypadali strašně a byli jsme strašně oteklí z nedostatku tekutin. Pak nás odvezli do Terezína. Později jsem se dozvěděla, že se Němci měli dostat do Bavorska i s námi, ale to už se nepodařilo.“ „Já si pamatuji, jakou ‚volovinu‘ jsem dělala. Někde jsem dostala chleba s máslem. Naštěstí jsem po něm měla jen průjem. Jiní z toho umřeli.“

„Těch pár dní, co jsem byla v Terezíně, sem stále chodili transporty. Vyložili lidi – polomrtví, na nosítkách i živý – a já pořád čekala Iva, říkala jsem si, že ho třeba nepoznám, ale byla jsem přesvědčená, že přijde.“⁴²

Po válce se Kamila vrátila na Peruc a následně se přestěhovala do Prahy. Zde potkala svého druhého manžela Otto Huga Gutha a měla s ním dvě dcery – Káťu a Marianu.

„Maminka se s tatínkem poznala, když se snažila zjistit, co se stalo s jejím prvním mužem. Na inzerát se jí ozval muž, který s Pavlem zpíval ve sboru v Terezíně. Zjistili, že mají mnoho společného a vzali se. Narodily se jim dvě dcery, já a sestra“

Kamila se po válce vrátila k tančení. Změnila si jméno na umělecké Ronová. Poté, co se na jaře roku 1945 zapojila do divadelního tábora, byla jí nabídnuta práce choreografky v novém „Divadle mladých pionýrů“ (po roce 1953 – Divadlo Jiřího Wolkera). Podílela se zde na představení „Jak květinky přezimovaly“ (1946). V roce 1954 Kamila opustila divadlo a začala pracovat v kanceláři. Od podzimu roku 1955 vyučuje gymnastiku a tanec v místní škole v Karlíně. Její úsilí se školáky vyvrcholilo několika veřejnými představeními. Jedním z nich byly Karafiátovy „Broučci“ a později „Z národů ač jsme různých“. Během roku 1960 Kamila pracuje v Osvětové besedě. Pomáhala organizovat a dohlížet na mládežnické taneční hodiny. Později pracovala na částečný úvazek jako turistická průvodkyně.

Kamila zemřela 26. července 1988 v Praze na rakovinu v 80 letech.³

„S Kamilou Rosenbaumovou jsem se, myslím, poprvé setkala v Kytlici (pozn. Zde měla Kamila Rosenbaumová chatu) někdy v šedesátých létech. Byla to opravdu úžasná žena - silná, uměla se oprostit od těžkostí a byla stále plná života. Někdy to tak bývá, že právě lidé, kteří jsou tak moc zkoušeni životem a musí překonávat osudové překážky, jsou neuvěřitelně optimističtí. Já sama jsem se s ní setkávala v divadlech, kam často chodila (měla mnoho divadelních přátel) a v její častější blízkosti jsem se ocitla v době, kdy jsem bydlela v Karlíně a chodila si k ní pro ‘životní’ rady. Byla neobyčejně modrá, laskavá a pomáhala mi překonat dennodenní nástrahy.

Ano, chodila jsem k ní tak trochu jako k mamince, neboť byla tak vnímavá k problémům jiných a vždy dokázala povzbudit a najít řešení.

Ve vzpomínkách jsem se k ní vrátila v tom kabaretu Áť žije život’, kde byla postava pojmenována jejím jménem a já jsem na ní vždy myslela, když jsem hrála. Byla velmi vtipná žena a dovedla se dobře smát. To jsme měly společné. Věřte, že na mě zapůsobila jedním z nejsilnějších dojmů, který jsem kdy ze setkání s lidmi měla.“⁵²



Hana Frejková, herečka

OSUD ANKY ŠERCLOVÉ rozené Rosenbaumové

Anna Šerclová (roz. Rosenbaumová), sestra Pavla Rosenbauma, si před válkou roku 1938 vzala Čecha nežidovského původu úředníka Josefa Šercla, se kterým žila v Praze. Díky tomu si zachránila život.

„Můj muž byl rozvedený, v prvním manželství si vzal Němku, v druhém mne, Židovku. Volali ho na gestapo, dělali na něj nátlak, aby se se mnou rozvedl, ale on to odmítl hned ze začátku.“

„Manžel nebyl Žid , takže se na mě vztahovala všechna německá nařízení o smíšených manželství. Asi v roce 1943 jsem povinně nastoupila službu u židovské obce a v únoru 1945 jsem odjela transportem, kde byli lidé ze smíšených manželstvím, muži i ženy, do Terezína.“

„Můj muž musel z důvodu smíšeného manželství nastoupit na povinnou pracovní službu už v září roku 1944 do Kleinsteinu ve Slezsku. Tam kopali základy pro letiště, všichni to byli árijští muži. V lednu 1945, když se přiblížila ruská fronta, tak z Kleinsteinu museli odjet a museli nastoupit ještě do Osterode v Německu. Tam odtud se můj muž vrátil koncem dubna 1945.“

„Můj muž byl velmi dobrý člověk. V té době, kdy jsme se vzali, jsme měli byt v domě, kde bylo několik volných bytů a tam se nastěhovalo několik židovských rodin z pohraničí, které utíkali do vnitrozemí ze Sudet. Můj muž jim nosil zeleninu, měl takovou velikánskou aktovku a všecko, co Židé nesměli nakupovat, on přinesl. O všechny se hezky staral a pomáhal, kde mohl.“

Anna Šerclová byla transportována na konci války v únoru 1945 transportem Ae 3 z Prahy do Terezína.

„Při výstupu z nevytopeného vlaku nás zavedli do velikánské místnosti, do Šlojsny. Tam nás sami Židi o všechno obrali."

„V Terezíně jsem bydlela v Seegasse 6. To je patrový domek, uvnitř měl pavlače v 1. poschodí. Byl to prý domek, kde dříve bydleli lehké holky. V pokoji byli čtyři bloky po čtyřech lůžkách sbitých z nehoblovaných prken, na kterých byl slamník a stará deka. Museli jsme spát při světle, jinak by nás sežrali štěnice, to bylo hrozné. Spali jsme v normálním oblečení, protože všechno tam bylo strašně špinavé.“

„V Terezíně jsem pracovala na poli. Dozvěděla jsem se , že i můj bratr Pavel pracoval v zemědělství, tak jsem šla za panem Kolínským, vedoucím zemědělského oboru, a on mě zaměstnal. Měla jsem štěstí, že jsem mohla chodit ven. Z pole jsme si občas něco přinesli. Tehdy se ještě nosily tepláky dole na gumu, tak jsme měli v těch teplákách špenát nebo brambory. Měly jsme hlad.“

„Na pole jsem chodila ještě s paní Ženíškovou, ostatní děvčata chodila loupat slídu pro letecký průmysl. Paní Ženíšková byla jediná, co se do Terezína těšila. Měla tam totiž dvě dcery. Ona žila sice ve smíšeném manželství, ale její dcery byly evidované v Židovských matrikách. Proto se braly jako Židovky. Ty holky tam stále byly a přinesly nám polévku. Já jsem seděla a slzy mně tekly do té polévky, takový to byl nápor na nervy.“

„Na konci války přijeli ruské nákladní vozy. Rusové si nakradli nějaké cukroví, které nám pak rozdávali. Do umyvadla nám nalili polévku, my jsme se na to vrhli úplně vyhladovělé. Když jsem s mojí přítelkyní byla zrovna na poli, přijelo nějaké osobní auto, tak jsme si obě přisedly. A tak jsme dojeli až do Prahy.“³³

Anna přežila holocaust. Byla jediná s kým se Kamila Rosenbaumová po válce stýkala. Se všemi ostatními přáteli v Peruci (např. Frankenbuschovými a Ecksteinovými) kontakt přerušila.⁴⁷

„S manželem jsme měli chatu blízko Kladna. Můj muž už tam na mě čekal. Nemohli jsme se vrátit do našeho bytu v Praze, byl poškozený.“

„Při každém zazvonění to se mnou škublo, stále jsem čekala, že někdo přijde. Dlouho jsem se smiřovala s tím, že už se mi bratr nevrátí. Jeho syn šel do plynu, ale švagrová (Kamila Rosenbaumová) se vrátila.“³³

Anna Šerclová zemřela 19.12. 2000, je pohřbená v Praze na Židovském hřbitově v Olšanech.²³

Helena Rosenbaumová, matka Pavla Rosenbauma a Anny Šerclové, zahynula 9. května 1943 v Terezíně. Zemřela na zápal plic.⁵⁰

Marie Blochová, matka Kamily, zemřela v Osvětimi 8.3 1944.⁵¹

Prvorozená dcera Kamily Rosenbaumové Káťa (Kate) se narodila 31.7. 1946. Roku 1968 emigrovala do Anglie, provdala se jako Rysová a porodila dvě děti – Dominika a Veroniku. Druhorozená dcera Kamily - Mariana se narodila 10.11. 1948. V roce 1969 se provdala za Itala, žije v Itálii a má jednu dceru Flavii.³



Zpracovala Anna Krausová, členka Spolku na obnovu židovských památek na Perucku. Odborným garantem je historik a pedagog Gymnazia Václava Hlavatého Louny PhDr. Karel Mareš.

Poděkování autorky naleznete ZDE.

Fotografie a dokumenty rodiny Rosenbaum

Kameny zmizelých naleznete na Peruci č.p. 6 u Boženiny studánky

ZDROJE