RODINA ECKSTEINOVA A VOHRYZKOVA



dum_eckstein
Dům, kde před deportací bydlela Emílie Hellerové a Arnošt Eckstein s dcerami Danešova ul. č.p. 218, Peruc




Jacob Getreuer se narodil v Libochovicích v domě číslo 12 dne 17.8. 1825.1 Zde také umírá na zápal plic dne 24.4. 1896 ve věku 71 let. Pracoval jako podomní obchodník.2 Dne 5.7. 18573 si bere za manželku Evu, roz. Florovou (24.12. 1830 – 18.1. 1908, Libochovice).4 Společně vychovali 6 dětí, všechny narozené v Libochovicích:

- Abraham Getreuer (23.4. 1858 - ?)5

- Sigmund Getreuer (*1862 - ?)6

- Josefa Getreuer, nar. 14.3. 1864, provdaná Salusová.7 Josefa žila před deportací v Citolibech. Transportem Z, č. 13, odjela 26.2. 1942 z Kladna do Terezína. Transportem Bw, č. 960, byla deportována do Treblinky 19. 10. 1942.8 Zemřela. S jejím manželem Heinrichem Salusem (24.12. 1861 Kostomlaty pod Milešovkou – 16.2. 1936 Teplice)9 společně vychovali 11 dětí:

- Erwin Salus (5.2. 1892 Hostomice – 14.7. 1896)10, zemřel ve 4 letech

- Leo Salus (20.9. 1893 – 9/1893) – zemřel pár dní po narození11

- František Salus (20.11. 1894 Hostomice)12, jeho manželka se jmenovala Anna (21.12. 1892 Liběchov), rozená Ecksteinová, sestra Arnošta Ecksteina13, jehož žena byla Emilie Ecksteinová, dcera Anny Vohryzkové. Měli svatbu v Teplicích dne 31.3. 1929. František a Anna bydleli před deportací v Praze 8 v Heidukově ulici. Oba ale v jiném bytě – František v č. 1214 a Anna v č. 10.15 Odtud byli deportováni dne 10.12. 1941 transportem L č. 368 (František) a č. 369 (Anna) do Terezína. Odtud byli dne 9.1. 1942 byli deportováni do koncentračního tábora v Rize transportem O, č. 895 (Fr.)16 a č. 892 (Anna)17.

- Elsa Salusová (19.7. 1896 Hostimice - 1976), provdala se za čecha nežidovského původu Augusta Neubauera, koncem války deportována do Terezína, přežila holocaust. Roku 1967 odešla z Teplic do Izraele, kde je pochována.11

- Irma Salusová (9.6. 1898 – 1942 Treblinka), deporotvána z Prahy dne 8.2. 1942 transportem W, č. 187 do Terezína. Odtud byla dne 19.10. 1942 deportována do Treblinky transportem Bw, č. 916. Zavražděna.18

- Lilly Salusová (20.1. 1901 – 19.10. 1942 Lodž), deportována z Prahy dne 3.11. 1941 transportem E, č. 840 do koncentračního tábora Lodž.19

- Egon Salus (13.5. 1902 Teplice – 21.7. 1942 Majdanek), před deportací bydlel spolu se svou matkou v Citolibech. Byl deportovaný z Kladna do Terezína dne 26.2. 1942 transportem Z, č. 12. Odtud byl deportován do Lublinu dne 23.4. 1942 transportem Al. č. 336. Zavražděn 21.7. 1942 v Majdanku.20

- Otto Salus (*2.7. 1904 - ?) pravděpodobně zemřel v dětském věku.11

- Karel Salus (2.4. 1906 Teplice – 22.9. 1942 Malý Trostinec), deportovaný z Prahy do Terezína dne 8.9. 1942 transportem Bf. č. 313. Odtud byl dne 22.9. 1942 deportován do koncentačního tábora Malý Trostinec transportem Bn, č. 510. Praděpodobně zahynul ihned po příjezdu.21

- Ernest Salus (3.3. 1910 Teplice – 1973 Brisbane, Austrálie), deportovaný do koncentračního tábora v Rize, přežil holocaust. Po válce roku 1946 odjel do Australie, kde roku 1973 umírá na rakovinu.11

- Erich Salus (3.4. 1913 Teplice – 10.7. 1982 Wiesbaden, Německo), za války prošel třemi koncentračními tábory – Terezín, Riga a Stutthof. Přežil holocaust. Po válce odešel do Německa.11

- Filip Getreuer (2.12.1866), jeho manželka se jmenovala Marie, rozená Brillová. Byla to sestra Emanuela Brilla, deportovaného z Peruce. Měli spolu 4 děti – Adolfa (3.4. 1891), Olgu (1892), Martu (1903) a Zdenku (? - 1900).22 Poslední bydliště Filipa bylo v Praze I, Waldhauserova 12. Filip byl deportovaný z Prahy do Terezína transportem Aap, č. 411 dne 9.7. 1942. Dne 16.10. 1942 zde umírá na prudký střevní katar.23

- Emma Getreuer (23.2. 1871-?)24, pravděpodobně zemřela v dětském věku

- Anna Getreuer se narodila 15.7. 1868.25 Dne 24.4. 1895 se provdala za Juliuse Vohryzka, narozeného 11.11. 1870 v Zájezdci (okres Chrudimský). Oddávajícím rabínem byl Leopold Thorsch (otec perucké Heleny Rosenbaumové). 26 Julius pracoval jako obuvnický mistr, Anna pracovala jako švadlena. Bydleli v domě č. 15. Měli syna Ottu Vohryzka, narozeného 3.12. 190427, a dceru Emilii Vohryzkovou, narozenou 23.3. 189628 v Libochovicích. Julius Vohryzek se roku 1909 přestěhoval do Prahy na Královské Vinohrady, č.p. 612 (den přihlášky 25.5. 1909).29 Zemřel pravděpodobně před válkou. Jeho manželka Anna zůstala v Libochovicích. Později se rozvedli. Roku 1921 nacházíme Annu na adrese Josefská ulice čp. 326/17, je rovněž majitelkou domu.30

Otto Vohryzek zemřel v Lounech dne 4.3. 1919. 31

Emilie Vohryzková se provdala za Žida německé národnosti Arnošta Ecksteina, narozeného 7.6. 189132 v Liběchově. Od 10.10. 1920 s ním žila v Liběchově čp. 13633, kde se jim také narodila dne 31.1. 1922 nejstarší dcera Hana.34 Pravděpodobně roku 1923/1924 se přestěhovali do Loun na adresu ul. Česká čp. 149. Zde jim narodily další dvě dcery – Eva (nar. 7.listopadu. 1924)35 a Herta (nar. 23. června 1927).36 Později se k nim přestěhovala také maminka Emilie - Anna Vohryzková.

Emilie vlastnila před válkou obchod s potravinami. Arnošt kupoval a vyvážel chmel. O dcery se v té době starala hlavně babička Anna Vohryzková.

„Po okupaci němců v březnu dostal jeden kolaborant náš první židovský obchod v Lounech a po půl roce si vymohl celý náš dům. Židovská obec pro nás neměla žádný byt, a tak určili, že rodina Frankenbuschova na Peruci má uvolnit pokoj a kuchyň a slečna Hellerová na druhém konci obce pokoj.“

Před deportací bydlela Emilie Ecksteinová s maminkou Annou Vohryzkovou na Peruci v domě č. 155 u rodiny Frankenbuschů. Arnošt Eckstein bydlel spolu s dcerami Evou a Hertou v domě č. 218 na Peruci u slečny Hellerové. Hana Ecksteinová té době žila v Praze.

Eva Ecksteinová se na Peruci seznámila s Kamilou Rosenbaumovou. Eva dokonce tajně učila Kamilina syna Iva v době, kdy již nesměl chodit do školy. Kamila naopak učila ji i její sestru tanci.

„Teprve na Peruci jsem potkala Kamilu a Iva. Frankenbuschovi měli dva chlapce (pozn. Ota a Eduard), se kterými jsem se spolu s mojí sestrou Hertou a Ivem scházela. Chodili jsme trhat lesní plody, sbírat houby, nebo jen do lesa na procházku. Zvláště na podzim a v zimě, když se sešeřilo, jsme se s Rosenbaumovými a Frankenbuschovými scházeli. Vyráběli jsme si, debatovali o všem možném a vždy někdo z nás předčítal z knihy.“

„Jednoho dne se mě Kamila zeptala, zda bych chtěla učit Iva, že ona na to nemá ‘nervy‘ a trpělivost. Ráda jsem to dělala, Ivo byl chytrý, inteligentní, rychle chápal, měla jsem ho moc ráda. Bylo mně ho líto, neměl žádného kamaráda, se kterým by si mohl hrát. Mně a Otovi bylo 16 let, mojí sestře Hertě a Edovi 13 let. My čtyři jsme byli hodně starší.“

„Tak jsme si žily, ty tři židovské rodiny, které se nesměly s ostatníma stýkat jeden a půl roku, pomáhaly si navzájem a sblížily se mnohem více než za deset let normálního života.“

„Někteří lidé se k i přes zákaz nám chovali dobře, zvláště pekař (pozn. Bohumil Janata) a řezník (pozn. Karel Kalík)“

Transporty

„Pamatuji si, že tatínek ve vysokém sněhu táhl babičku na sáňkách, byla nemocná a do nemocnice ji nesměli vzít.“ My děti jsme táhly druhé sáňky se zavazadly. Když vlak zastavil na nádraží v Peruci, celé nastupování muselo proběhnout velmi rychle, měli jsme zvláštní vagon. V Kladně nesl tatínek babičku do sokolovny na zádech. V sokolovně jsme leželi na zemi 3 dny a dostali jsme transportní čísla.“35

Anna Vohryzková byla deportována v roce 1942 Transportem Y, č. 77 (22. 02. 1942, Kladno -> Terezín). V koncentračním táboře přežila 1 měsíc. Zemřela údajně na Marasmus senilis – sešlost stářím v 74 letech 19.3. 194237 v době, kdy ještě pohřbívali jednotlivě. Podmínky tábora pro staré lidi byly žalostné, umírali takřka denně. Krátce po její smrti začaly být oběti pohřbívány společně, později dokonce spalovány.

„Dodnes se mi vybavuje přízračný, snový pocit těch prvních hodin, noci i dalšího dne. Jako by se mne to netýkalo, to přece nemohu být já, moje elegantní maminka a hodný táta, kdo stoupáme po šikmé kluzké ploše do obrovské místnosti, snad bývalé konírny, a občas zadrhneme o dřevěné drážky, kterými je stoupající plocha přerušována. Ty drážky byly užitečné. Zabraňovaly uklouznutí pod tíhou zavazadel. Pod nohama nám totiž stékala žlutohnědá špinavá páchnoucí tekutina. Teprve později jsme poznali co nám to pod nohama teklo, sem a tam i mrzlo. Moč, lidské výměšky těch, kteří pro slabost či nemoc se nemohli zvednout ze slamníků, tisíců slamníku, a jít na latrínu uprostřed kasárenského dvora.“

„Strýcovi nájemníci (pozn. Staří lidé) slábli rychle, zimníčky špinavější a špinavější, dost nezahřívaly. Čtvrtka chleba na týden, 1 dkg cukru, 1 dkg margarínu – příděl pro nepracující – je nemohly zachránit."38

Emilie Ecksteinová byla deporována z Kladna do Terezína dne 22.2. 1942 transportem Y č. 79. 6.10. 1944 byla deportována transportem Eo, č. 64 do Osvětimi. Zemřela 6.10. 1944 ve věku 48 let.39

Arnošt Eckstein byl deportován z Kladna do Terezína 22.2. 1942 transportem Y č. 78. Transportem Em, č. 527 byl deportován do Osvětimi, kde zahynul 01.10. 1944 ve věku 53 let.32

Hana Ecksteinová byla deportována 27. 07. 1942 transportem AAu, č. 83 z Prahy do Terezína. Dne 6.10. 1944 byla deportována transportem Eo, č. 63 do Osvětima, kde zahynula ve věku 22 let. Hana Byla v Terezíně vychovatelkou v Mädchenheimu L 410 spolu s Kamilou Rosenbaumovou.34

Herta Ecksteinová byla deportována 22.2. 1942 transportem Y, č. 80 z Kladna do Terezína. 6.10 1944 byla deportována transportem Eo, č. 65 do Osvětimy, kde zahynula ve věku 17 let stejně jako její sestra Hana a matka Emilie. Herta byla v Terezíně jednou z dívek v Mädchenheimu L 410.36

Eva Ecksteinová byla deportována dne 22.2. 1942 transportem Y, č. 81 z Kladna do Terezína. Ženy a děvčata z kladenského transportu byly ubytované v Podmokelských kasárnách.

„Setkala jsem se s Kamilou v roce 1943 v dívčím domě (Mädchenheim) L 410 na pokoji č. 15, když jsem byla navštívit svoji sestru Hertu a Kamila tam byla jako opatrovnice. Ráda bych se dozvěděla, zda to byla ona, která mně v prosinci 1943 pomohla stát se opatrovnicí na pokoji č. 28. Chtěla bych za to Kamile moc poděkovat.“

Eva byla deportována dne 28.9. 1944 do Osvětimy. Odtud byla deportována do Freibergu, kde pracovala v továrně na letadla. Na konci války byla deportována do Mauthausenu.

Eva přežila holocaust. Vrátila se sama do Loun, nikdo z jejích nejbližších nepřežil.

„V našem domě stále bydlel jeden kolaborant. Když jsem přišla, začal mne urážet, nechtěl vůbec odejít. Museli ho odtud vykázat.“

Eva se vdala za Hermana Víta, narozeného 1.9. 1912. Měla syna Jana (nar. 29.9. 1948), který roku 1966 odmaturoval na Gymnáziu Václava Hlavatého v Lounech. Roku 1968 celá rodina emigrovala do Švédska.35

Poděkování: Děkujeme panu Jiřímu Salusovi a paní Evě Ecksteinové za spolupráci a poskytnuté materiály.

Zpracovala Anna Krausová ve spolupráci se Spolkem na obnovu židovských památek na Perucku. Obsah článku byl konzultován s historikem a pedagogem gymnazia V. Hlavatého Louny PhDr. Karlem Marešem.

dum_frankenbusch
Dům, kde před deportací bydlely Emílie Ecksteinová a Anna Vohryzková u Gustava Frankenbusche, Žižkova ul., č.p. 155, Peruc



ZDROJE

1 - E-badatelna reprodukce 33
2 - E-badatelna reprodukce 184
3 - E-badatelna reprodukce 184
4 - Geni.com Eva-Getreuer
5- Geni.com Abraham Getreuer
6- Geni.com Siegmund Getreuer
7- Geni.com Josefa Salus
8- holocaust.cz Josefa Salusová
9- Geni.com Heinrich Salus
10- Geni.com Erwin Salus
11- Informace Spolku na obnovu židovských památek na Perucku poskytl Jiří Salus
12- Geni.com Franz Salus
13- Geni.com Anna Salus
14- holocaust.cz František Salus
15- holocaust.cz Anna Salusová
16- Yadvashem.org František salus
17 - Yadvashem.org Anna Salusová
18- Yadvashem.org Irma Salusová
19- Yadvashem.org Lilli Salusová
20- holocaust.cz Egon salus
21- Yadvashem.org Karel Salus
22- Geni.com Marie Getreuer
23- Yadvashem.org Filip Getreuer
24- E - badatelna reprodukce 20
25- Yadvashem.org Anna Vohryzková
26- E - badatelna reprodukce 110
27- E -badatelna reprodukce 48
28- E - badatelna reprodukce 43
29- Vohryzek - digitalizované pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914
30- Famillysearch.org Vohryzková Anna
31- Myheritage.com Wohryzek
32- Yadvashem.org Arnošt Eckstein
33- Familysearch.org Ernst Eckstein
34- Yadvashem.org Hana Ecksteinová
35- Soukromé materiály Spolku na obnovu židovských památek na Perucku, z dopisu Evy Ecksteinové
36- Yadvashem.org Herta Ecksteinová
37- holocaust.cz Anna Vohryzková
38 - Citace z: Friesová, Jana Renée, Pevnost mého mládí. Vyd. 2., upr. Praha: Jaroslava Poberová, 2005, s. 70 a s. 79
39- Yadvashem.org Emílie Ecksteinová


„Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“ Mark Twain