RODINA ECKSTEINOVA



dum_eckstein
Dům, kde před deportací bydlela Emílie Hellerová a Arnošt Eckstein s dcerami Danešova ul. č.p. 218, Peruc




RODINA GETREUEROVA

Jacob Getreuer se narodil v Libochovicích v domě číslo 12 dne 17.8. 1825.1 Zde také umírá na zápal plic dne 24.4. 1896 ve věku 71 let. Pracoval jako podomní obchodník.2 a maloobchodník3. Dne 5.7. 18574 si bere za manželku Evu, roz. Florovou (24.12. 1830 – 18.1. 1908, Libochovice).5 Svatbu měli v Libochovicích.4

- Abraham Getreuer (23.4. 1858 - ?)6, narozen v domě č. 26.

- Sigmund Getreuer se narodil 6.5. 1862. Pracoval jako obchodník.7Oženil se v Praze 25.11. 1906 s Olgou Tenzerles (1870).8

- Josefa Getreuer, nar. 14.3. 1864, provdaná Salusová.9 Se svým manželem Heinrichem Salusem vychovala 11 dětí.

- Filip Getreuer (2.12.1866), pracoval jako obchodník s komisním zbožím (zastavárna), později obchodní cestující a továrník z Prahy na Václavském náměstí68. Jeho první manželka se jmenovala Marie, rozená Brillová (1863 - ?). Byla to sestra Emanuela Brilla, deportovaného z Peruce. Měli spolu 4 děti – Adolfa (3.4. 1891 Teplice, dům č. 168 - ?) ), Olgu (1892), Martu (1903) a Zdenku (? - 1900).25 Druhá žena Filipa Getreuera se jmenovala Aloisie Getreuer (2.3. 1873 Letiny, Přestice - 1943)8. Poslední bydliště Filipa bylo v Praze I, Waldhauserova 12. Filip byl deportovaný z Prahy do Terezína transportem Aap, č. 411 dne 9.7. 1942. Dne 16.10. 1942 zde umírá na prudký střevní katar.26

- Emma Getreuer (23.2. 1871-?)27, pravděpodobně zemřela v dětském věku

- Anna Getreuer se narodila 15.7. 1868 v domě č.17.28



RODINA VOHRYZKOVA Dne 24.4. 1895 se Anna Getreuerová provdala za Juliuse Vohryzka (nar. 19.11. 1869 v Zájezdci - okres Chrudimský)29, syna Lazara Vohryzka a Julie, roz. Traubové. Oddávajícím rabínem byl Leopold Thorsch (otec perucké Heleny Rosenbaumové).30 Julius pracoval jako obuvnický mistr, Anna pracovala jako švadlena. Bydleli v domě č. 15. Měli syna Ottu Vohryzka, narozeného 3.12. 190431, a dceru Emilii Vohryzkovou, narozenou 23.3. 189632 v Libochovicích. Julius Vohryzek se roku 1909 přestěhoval do Prahy na Královské Vinohrady, č.p. 612 (den přihlášky 25.5. 1909).33 Zemřel pravděpodobně před válkou. Jeho manželka Anna zůstala v Libochovicích. Později se rozvedli. Roku 1921 nacházíme Annu na adrese Josefská ulice čp. 17, je rovněž majitelkou domu.34

Otto Vohryzek zemřel v 15 letech na zápal plic dne 4.3. 1919 v Lounech.35



RODINA ECKSTEINOVA

Německý Žid, Ferdinand Eckstein, se narodil 2.11. 1859 v Liběchově, kde také 18.8. 1935 zemřel. Oženil se s Julií Bauerovou, narozenou 26.2. 1871. Zemřela pravděpodobně před válkou. Měli spolu 8 dětí, všechny narozené v Liběchově.8

Alois Eckstein se narodil 6.1. 1890. Pracoval jako soukromý úředník, později jako účetní.36 Dne 28.10. 1920 oženil se s Hermínou, roz. Läuger, nar. 15.12.1894 v Merklíně (okr. Přestice).8 Oba Deportovaní 7.5. 1942 z Prahy do Terezína transportem At, č. 410 (Alois) a č. 411 (Hermína). Odtud byli deportováni do koncentračního tábora Ossowa transportem Ax,č. 410 a č. 411, dne 9.5. 1942.37, 38Jejich syn Egon Eckstein se narodil 28.6. 1921 v Praze.36 Před deportací bydlel v Újezdě, místo registrace v protektorátu bylo v Přesticích. Deportovaný z Lípy do terezína transportem Dn, č. 11, dne 14.9. 1943. Odtud deportovaný do Osvětimi transportem Dr, č. 356 dne 15.12. 1943. Zavražděn.39

Anna Ecksteinová (21.12. 1892 – 9.1. 1942, Riga), provdala se za Františka Saluse, syna Josefy Salusové.

Martha Ecksteinová (8.6.1894 - ), provdala se za Juliuse Krause, nar. 2.4. 1893 v Daměnicích. Svatbu měli v Praze dne 25.12. 1923.8

•Martha i Julius byli deportováni z Prahy transportem De, čísla 257 (Martha) a 256 (Julius). Odtud byli deportováni do Osvětimy transportem Dm dne 6.9. 1943, čísla 4046 (Martha) a 4045 (Julius). Zavražděni.40,41
•Jejich syn Otta Kraus, narozen 15.5. 1928, byl deportován rovněž z Prahy do Terezína transportem De, č. 258, dne 5.7. 1943. Odtud deportován do Osvětimy transportem Dm č. 4047. Zavražděn.42
•Jejich dcera Edita, narozena r. 1924. Roku 1939 emigrovala do Švédska. Provdala se jako Persson.8

Max Eckstein se narodil 17.4. 1896. Pracoval jako obchodní příručí.43 Transportován z Prahy do Lodže transportem C, č. 369, dne 26.10. 1941. Zahynul.44

Emma Ecksteinová (9.2.1898 - ) pravděpodobně zemřela v dětském věku8

Leo Eckstein se narodil dne 23.6. 1901. Pracoval jako soukromý úředník45. Dne 27.9. 1928 se oženil s Annou Schillerovou, narozenou 12.9.1902 v Praze, asistentkou osobního lékaře, později v domácnosti46. Společně bydleli v Praze, kde se jim také narodil dne 2.2. 1932 syn Alfred. Všichni byli deportováni do Lodže transportem C, č. 677 (Leo) a 678 (Anna) a 679 (Alfred), dne 26. 10. 1941. Zavražděni.47,48,49

Wilhelm Eckstein (22.7. 1904). Přežil holocaust. Emigroval do USA do státu Illinois, kde také umírá v únoru 1969. Jeho syn Paul Eckstein (narozen 28.5. 1941 Illinois)

Arnošt Eckstein8



SŇATEK ARNOŠTA ECKSTEINA A EMILIE VOHRYZKOVÉ

Emilie Vohryzková se provdala za Žida německé národnosti Arnošta Ecksteina narozeného 7.6. 189150 v Liběchově. Od 10.10. 1920 s ním žila v Liběchově čp. 13651, kde se jim také narodila dne 31.1. 1922 nejstarší dcera Hana.52 Arnošt pracoval jako obchodník se smíšeným zbožím od 1.1. 1921, sklad měl ve sladovně v pobočce německé firmy Niedersedlitz Drážďany. Emilie vedla domácnost a příležitostně pomáhala v obchodě.51 Pravděpodobně roku 1923/1924 se přestěhovali do Loun na adresu ul. Česká čp. 149. Zde se jim narodily další dvě dcery – Eva (nar. 7.listopadu. 1924)53 a Herta (nar. 23. června 1927).54 Později se k nim přestěhovala také maminka Emilie - Anna Vohryzková.

Emilie vlastnila před válkou obchod s potravinami. Arnošt kupoval a vyvážel chmel. O dcery se v té době starala hlavně babička Anna Vohryzková.

PŘEDVÁLEČNÉ LOUNY
Vzpomíná Anna Langerová

„Louny bylo městečko, ve kterém se mnoho nedělo. Se slávou se sešlo jenom jednou, totiž když se tam narodil Jaroslav Vrchlický. Život se točil kolem Sokola, kolem divadla, ve kterém vystupovala Sedláčková kočovná společnost a kde jsem poznala celého Shakespeara, kolem Měšťanské besedy, kde si maminka půjčovala knížky. A v létě hlavně kolem plovárny. Jinak se zdálo, že lidi chodí po špičkách, aby to město neprobudili. Jednou někdo řekl, že když Jules Verne psal Dvacet tisíc mil pod mořem, musel přijet do Loun. Pro tu krajinu hluboko pod hladinou moře totiž nemohl nalézt lepší model než lounské náměstí o polednách.“

„Taky se tvrdilo, že místní než šli na plovárnu, si doma pečlivě umyli nohy. Strach z toho, že tě někdo pomluví byl v Lounech hybnou sílou.

„Bylo tu zvláštní ovzduší výhodné pro asimilaci. Kolik tu bylo Židů nebo Položidů. O některých to sotva kdo věděl. Kdo například věděl, že Marie Bieblová, žena a pak vdova nešťastného Kosti,kterého komunisti dohnali k sebevraždě, měla židovského dědečka? To byl ostatně jeden z mála slavných lidí z Loun. Pan Bulowa, který založil ve Švýcarsku výrobu známých hodinek tohoto jména, by původně lounský Žid? Dal se pokřtít a Marie byla jeho vnučka.“

„Dodnes vidím živě před sebou, jak se rabín Feder prochází na korze s panem děkanem.“

HILSNERIÁDA

„Věci se ale měnily radikálně . V takových chvílích se Lounští měnili přes noc k nepoznání. Najednou byli třeba s to věřit, že Židi, se kterými se ještě včera smáli, pijí křesťanskou krev a potřebují ji k pečení macesů. Jako když utne, přestali se na korze objevovat pan rabín s panem děkanem.“

„Když zavraždili Hilsnera, trvalo Lounským dva roky, než se přišli omluvit. Lounským nestačili ani důkazy o Hilsnerově nevině. Už po procesu můj strýček Alfred Taussig pozval Masaryka do Loun. Když ho vedl do hotelu, nějací hulváti je oba poplivali. U nás se na hilsneriádu nezapomnělo vlastně nikdy.“

„Jediný židovský krám na náměstí patřil rodině Fantů. Někdo roznesl, že ta krásná Židovka vylila na demonstranty z okna nočník. Byli by ji snad zabili, kdyby v poslední chvíli pár lidí s chladnějšími mozky nebylo ubránilo vchod do Fantova domu. Nebylo to jiné, ani když Lounští po válce účtovali s Rakouskem.“

„Jeden z nejznámějších protižidovských rváčů byl hostinský Holý. Měl hospodu ve čtvrti, jíž se říkalo Amerika.“64

(FISCHL, Viktor a Anna Ludmila LANGEROVÁ. Hovory s Aničkou: vyprávění Anny Ludmily Langerové. Praha: GplusG, 2009. ISBN 978-80-87060-18-6.)



PERUC 1939 - 1942

„Po okupaci Němců v březnu dostal jeden kolaborant náš první židovský obchod v Lounech a po půl roce si vymohl celý náš dům. Židovská obec pro nás neměla žádný byt, a tak určili, že rodina Frankenbuschova na Peruci má uvolnit pokoj a kuchyň a slečna Hellerová na druhém konci obce pokoj.“

Před deportací bydlela Emilie Ecksteinová s maminkou Annou Vohryzkovou v domě č. 155. v Peruci u rodiny Frankenbuschů. Arnošt Eckstein bydlel spolu s dcerami Evou a Hertou v domě č. 218 na Peruci u slečny Hellerové. Hana Ecksteinová v té době žila v Praze.

Eva Ecksteinová se na Peruci seznámila s Kamilou Rosenbaumovou. Eva dokonce tajně učila Kamilina syna Iva v době, kdy již nesměl chodit do školy. Kamila naopak učila ji i její sestru tanci.

„Teprve na Peruci jsem potkala Kamilu a Iva. Frankenbuschovi měli dva chlapce (pozn. Ota a Eduard), se kterými jsem se spolu s mojí sestrou Hertou a Ivem scházela. Chodili jsme trhat lesní plody, sbírat houby, nebo jen do lesa na procházku. Zvláště na podzim a v zimě, když se sešeřilo, jsme se s Rosenbaumovými a Frankenbuschovými scházeli. Vyráběli jsme si, debatovali o všem možném a vždy někdo z nás předčítal z knihy.“

„Jednoho dne se mě Kamila zeptala, zda bych chtěla učit Iva, že ona na to nemá ‘nervy‘ a trpělivost. Ráda jsem to dělala, Ivo byl chytrý, inteligentní, rychle chápal, měla jsem ho moc ráda. Bylo mně ho líto, neměl žádného kamaráda, se kterým by si mohl hrát. Mně a Otovi bylo 16 let, mojí sestře Hertě a Edovi 13 let. My čtyři jsme byli hodně starší.“

„Tak jsme si žily, ty tři židovské rodiny, které se nesměly s ostatníma stýkat jeden a půl roku, pomáhaly si navzájem a sblížily se mnohem více než za deset let normálního života.“

„Někteří lidé se k i přes zákaz nám chovali dobře, zvláště pekař (pozn. Bohumil Janata) a řezník (pozn. Karel Kalík)“



DEPORTACE

„Pamatuji si, že tatínek ve vysokém sněhu táhl babičku na sáňkách, byla nemocná a do nemocnice ji nesměli vzít.“ My děti jsme táhly druhé sáňky se zavazadly. Když vlak zastavil na nádraží v Peruci, celé nastupování muselo proběhnout velmi rychle, měli jsme zvláštní vagon. V Kladně nesl tatínek babičku do sokolovny na zádech. V sokolovně jsme leželi na zemi 3 dny a dostali jsme transportní čísla.“53

Anna Vohryzková byla deportována v roce 1942 Transportem Y, č. 77 (22. 02. 1942, Kladno -> Terezín). V koncentračním táboře přežila 1 měsíc. Zemřela údajně na Marasmus senilis – sešlost stářím v 74 letech 19.3. 194255 v době, kdy ještě pohřbívali jednotlivě. Podmínky tábora pro staré lidi byly žalostné, umírali takřka denně. Krátce po její smrti začaly být oběti pohřbívány společně, později dokonce spalovány.

„Dodnes se mi vybavuje přízračný, snový pocit těch prvních hodin, noci i dalšího dne. Jako by se mne to netýkalo, to přece nemohu být já, moje elegantní maminka a hodný táta, kdo stoupáme po šikmé kluzké ploše do obrovské místnosti, snad bývalé konírny, a občas zadrhneme o dřevěné drážky, kterými je stoupající plocha přerušována. Ty drážky byly užitečné. Zabraňovaly uklouznutí pod tíhou zavazadel. Pod nohama nám totiž stékala žlutohnědá špinavá páchnoucí tekutina. Teprve později jsme poznali co nám to pod nohama teklo, sem a tam i mrzlo. Moč, lidské výměšky těch, kteří pro slabost či nemoc se nemohli zvednout ze slamníků, tisíců slamníku, a jít na latrínu uprostřed kasárenského dvora.“

„Strýcovi nájemníci (pozn. Staří lidé) slábli rychle, zimníčky špinavější a špinavější, dost nezahřívaly. Čtvrtka chleba na týden, 1 dkg cukru, 1 dkg margarínu – příděl pro nepracující – je nemohly zachránit."56

(FRIESOVÁ, Jana Renée. Pevnost mého mládí, s. 70, s. 79)

Emilie Ecksteinová byla deporována z Kladna do Terezína dne 22.2. 1942 transportem Y č. 79. 6.10. 1944 byla deportována transportem Eo, č. 64 do Osvětimi. Zemřela 6.10. 1944 ve věku 48 let.57

Arnošt Eckstein byl deportován z Kladna do Terezína 22.2. 1942 transportem Y č. 78. Transportem Em, č. 527 byl deportován do Osvětimi, kde zahynul 01.10. 1944 ve věku 53 let. 58

Hana Ecksteinová byla deportována 27. 07. 1942 transportem AAu, č. 83 z Prahy do Terezína. Dne 6.10. 1944 byla deportována transportem Eo, č. 63 do Osvětima, kde zahynula ve věku 22 let. Hana Byla v Terezíně vychovatelkou v Mädchenheimu L 410 spolu s Kamilou Rosenbaumovou.59

Herta Ecksteinová byla deportována 22.2. 1942 transportem Y, č. 80 z Kladna do Terezína. 6.10 1944 byla deportována transportem Eo, č. 65 do Osvětimy, kde zahynula ve věku 17 let stejně jako její sestra Hana a matka Emilie. Herta byla v Terezíně jednou z dívek v Mädchenheimu L 410.60



EVA ECKSTEINOVÁ
a její cesta utrpením

Eva Ecksteinová byla deportována dne 22.2. 1942 transportem Y, č. 81 z Kladna do Terezína. Ženy a děvčata z kladenského transportu byly ubytované v Podmokelských kasárnách. Eva zpočátku pracovala v pořádkové službě, a poté, v drsné zimě 1942 – 1943, v komandu vnějších prací v Křivoklátských lesích. Po Eichmannově návštěvě v dubnu roku 1943 byly zřízeny na terezínském trhovém náměstí stany, ve kterých se musely vyrábět bedny pro wehrmacht. Eva byla přidělena k této tzv. Produkci K (Kistenproduktion). Po transportech z prosince 1943 dostala Eva práci vychovatelky díky její přítelkyni – Kamile Rosenbaumové.

„Setkala jsem se s Kamilou v roce 1943 v dívčím domě (Mädchenheim) L 410 na pokoji č. 15, když jsem byla navštívit svoji sestru Hertu a Kamila tam byla jako opatrovnice. Ráda bych se dozvěděla, zda to byla ona, která mně v prosinci 1943 pomohla stát se opatrovnicí na pokoji č. 28. Chtěla bych za to Kamile moc poděkovat.“

V této době se na pokoji 28 začaly ztrácet potraviny. Tuto události líčí v knize Děvčata z pokoje 28 Marta Fröhlichová.

„Podezírali mě! A zase zmizely 2 buchty a dvěma děvčatům chyběl oběd. Hledalo se všude, rozebrali mně kavalec, ale nic nenašli. Pak si vychovatelky něco vymyslely. Všechna děvčata musela před jídlem na dvůr a jedna z vychovatelek se schovala za závěs šatní skříně. Jiná vychovatelka, která šla s děvčaty na jídlo, postavila nádoby tak, aby na ně tajná pozorovatelka mohla vidět. Zavolali nás k jídlu a zase chyběly 2 buchty. ‚To není možné!‘ Slyším to jako dnes. A najednou na mě jedno děvče ukázalo a řeklo :‚Ona se začervenala. Asi to byla ona.‘ Začala jsem plakat. Bylo to hrozné. Já to nebyla a byl to tak strašný pocit. Tížilo mě to hrozně dlouho, ještě i po válce. Vychovatelky chtěly, aby se zloděj přihlásil a svůj čin přiznal. Nepřihlásil se však nikdo. A protože zase jednou chyběly 2 porce jídla, udělali jsme prohlídku. Hledali jsme všude, i v dekách, které jsme vždycky stočily. A hle – objevily se 2 buchty. Pachatelkou byla … Nikdo se mně neomluvil. Asi si říkaly, že u takové holky jako já nevadí, když jí trochu ztížíme život.“

Marty se však s dojemnou péčí ujala nová opatrovnice Eva Ecksteinová. Stejně jako malá Marta, měla i Eva s vrchní opatrovnicí Tellou Pollakovou spory.

„Měla jsem pocit, že to, co dělám jí nestačí. Také mně předhazovala, že Eva Weissová (další opatrovnice na pokoji 28, byla zde mnohem déle, oblíbenkyně Telly, pozn.) dělala všechno líp než já.“

Eva tedy dokázala pochopit, jak se Marta cítí a jak je pro ni situace obtížná. Často jí brávala ke své matce a sestrám a dávala jí spoustu lásky.

„Doba strávená na osmadvacítce, byla nejkrásnější dobou mého pobytu v Terezíně.“

Eva byla deportována dne 28.9. 1944 do Osvětimi. Eva odešla dobrovolně, aby zůstala se sestrou a se svým snoubencem, který také později v Osvětimi umírá.62

Z Osvětimi byla deportována do Freibergu nedaleko Drážďan, kde pracovala v továrně na letadla. Při jednom z velkých náletů na Drážďany v únoru 1945 byli vězni naloženi na otevřené dobytčí vagony. Byli odesláni do Československa. Když se naprosto vyhladovělí lidé po týdenní jízdě dostali do blízkosti Plzně, kde vlak zůstal stát, prodralo se přes protesty dozorkyň SS několik místních žen, které trvaly na tom, aby se vlak otevřel. Tyto ženy přinesly vyhladovělým vězňů polévku. Jízda pokračovala a všichni nakonec skončily v koncentračním táboře Mauthausen, který byl v mezičase pod ochranou červeného kříže a 4. května ho Američané osvobodili.62

Eva přežila holocaust. Vrátila se sama do Loun, nikdo z jejích nejbližších nepřežil.

EVA ECKSTEINOVÁ
po válce

„V našem domě stále bydlel jeden kolaborant. Když jsem přišla, začal mne urážet, nechtěl vůbec odejít. Museli ho odtud vykázat.“53

Eva se vdala za Hermana Víta, nar. 1.9. 1912 v Seredne. Setkali se spolu v Terezíně, Herman pracoval v se zatemňováním oken před nálety, a proto měl možnost volnějšího pohybu, např. sehnat více jídla. Měli spolu 2 děti. Dceru Hanu a syna Jana narozeného 28.9. 1948.8

„Tatínek pocházel z věřící židovské rodiny z Podkarpatské Rusi. Měl tedy trochu "zaostalé" názory na výchovu dětí, a proto, když jsem něco velkého spáchal, dostal jsem nasekáno i řemenem. Byl však hodný a obětavý, pro rodinu udělal všechno. Maminka nemohla za války chodit na střední školu a po válce se ocitla sama s obchodem. Tatínek byl vyučený sedlář. Po válce pracovali oba v obchodě, nejdříve jako vlastníci, ale později byl obchod vyvlastněn. Ze začátku to mělo jisté výhody, protože byl nedostatek potravin, ale později to byla velká dřina a špatně placené. Někdy koncem padesátých let si oba našli zaměstnání v Elektroporcelánu v Lounech. Nejdříve pracovali oba jako dělníci, ale později si maminka udělala po večerech gymnázium, a dostala proto zaměstnání v kanceláři.“8

Jan Vít roku 1966 odmaturoval na Gymnáziu Václava Hlavatého v Lounech.61

„Na gymnáziu to bylo o hodně lepší než na základní škole. Zajímavější, lepší učitelé a lepší spolužáci. Nejlepším učitelem byl bezesporu Václav Šnobl, který nás vyučoval chemii. Dovedl opravdu žáky pro chemii nadchnout. O jeho úspěchu svědčí například výsledky prvního kola chemické olympiády - získali jsme 2;3 a 5 místo, přestože jsme byli nejmladšími účastníky. První místo bylo určeno pro syna jednoho vysokého komunistického pohlaváře. Jako odměnu za chemickou olympiádu jsme dostali cestu do Maďarska, jeden týden v Budapešti a jeden u Balatonského jezera."

„Jakou zábavu jsme měli z chemie, ukazuje i následující: V té době museli všichni chodit na praxi na nějaké pracoviště. Naše třída chodila do Lounského cukrovaru. Po nějaké době se nám podařilo se dostat do laboratoře.“

„Protože se v cukrovaru pracovalo jen menší část roku, byli jsme tam sami a vyráběli všechno možné, například výbušniny, ale také slzný plyn, s kterým jsme si ve škole hodně užili. První zážitek se stal brzy po tom, co jsme se ho naučili dělat. První lekci ráno jsme měli matematiku s ředitelem školy. Já a můj spolužák Petr jsme seděli v poslední řadě pod oknem a v taškách jsme měli každý jednu lahvičku se slzným plynem. Ten je velmi těkavý a z lahviček nám utíkal. Šířil se s proudem vzduchu při podlaze, ale u tabule se vzduch zvedal a plyn s ním. Za chvíli začal pan ředitel silně slzet a za několik minut vyběhl ze třídy a tu lekci se tam už nevrátil. Protože nikdo jiný neslzel, tak ho nikdy nenapadlo, co se stalo. Druhý případ se stal při cvičení civilní obrany, kdy všichni museli rychle školu opustit. Když jsme běželi po schodech, tak jsme dostali dobrý nápad. - že bychom tam mohli slzný plyn vylít. Při shromáždění na školním dvoře polovina žáků a učitelů slzela. Všichni si mysleli, že to byla součást toho cvičení.“

„Jedna jiná z činností byl také astronomický kroužek pod vedením prof. Karla Šimůnka. Dívali jsme se dalekohledem na gymnazijní hvězdárně anebo seděli ve fyzikálním kabinetě, kde prof. Šimůnek bydlel.“8

Roku 1968 celá rodina emigrovala do Švédska.53

„Jeli jsme autem na dovolenou navštívit maminčinu sestřenici Editu Krausovou Persson. S sebou jsme měli to co se do auta dalo nacpat a co se dalo motivovat jako potřebné na dovolenou. Odjížděli jsme na konci září. Po týdnu pobytu u tety jsme se octli v letním penzionátu u moře, kde jsme se učili švédsky. Protože mi to šlo dost dobře, seznámil jsem se s vedoucí pomocné organizace Ochrana dětí. která nám velice pomohla. Zařídila nám práci a později mi pomohla zařídit přípravný kurs švédštiny a angličtiny pro studenty. V září 1969 jsem začal studovat na univerzitě v Lundu.“

RODINA SALUSOVA

Josefa Getreuerová, narozena v Libochovicích 14.3. 1864, žila před deportací v Citolibech. Transportem Z, č. 13, odjela 26.2. 1942 z Kladna do Terezína. Transportem Bw, č. 960, byla deportována do Treblinky 19. 10. 1942.10 Zemřela. S jejím manželem Heinrichem Salusem (24.12. 1861 Kostomlaty pod Milešovkou11 – 16.3. 1936 Teplice)12 společně vychovali 11 dětí:

Erwin (5.2. 1892 Hostomice – 14.7. 1896)13

Leo (20.9. 1893 – 9/1893) – zemřel pár dní po narození65

František (20.11. 1894 Hostomice)15, jeho manželka se jmenovala Anna (21.12. 1892 Liběchov), rozená Ecksteinová, sestra Arnošta Ecksteina16, jehož žena byla Emilie Ecksteinová, dcera Anny Vohryzkové. Svatbu měli v Teplicích dne 31. 3. 1929.8 František a Anna bydleli před deportací v Praze 8 v Heidukově ulici. Oba ale v jiném bytě – František v č. 1217 a Anna v č. 10.18 Odtud byli deportováni dne 10.12. 1941 transportem L č. 368 (František) a č. 369 (Anna) do Terezína. Odtud byli dne 9.1. 1942 byli deportováni do koncentračního tábora v Rize transportem O, č. 895 (Fr.)19 a č. 892 (Anna)20.

Úmrtí dalšího dítěte Oskara Saluse 20.1. 189666

Elsa (19.7. 1896 Hostimice - 1976), provdala se za čecha nežidovského původu Augusta Neubauera (1895 - ?), koncem války deportována do Terezína, přežila holocaust. Roku 1967 odešla z Teplic do Izraele, kde je pochována.14

Irma (9.6. 1898 – 1942 Treblinka), deporotvána z Prahy dne 8.2. 1942 transportem W, č. 187 do Terezína. Odtud byla dne 19.10. 1942 deportována do Treblinky transportem Bw, č. 916. Zavražděna.21

Lilly (20.1. 1901 – 19.10. 1942 Lodž), deportována z Prahy dne 3.11. 1941 transportem E, č. 840 do Lodže.22

Egon (13.5. 1902 Teplice – 21.7. 1942 Majdanek), před deportací bydlel spolu se svou matkou v Citolibech. Byl deportovaný z Kladna do Terezína dne 26.2. 1942 transportem Z, č. 12. Odtud byl deportován do Lublinu dne 23.4. 1942 transportem Al. č. 336. Zavražděn 21.7. 1942 v Majdanku.23

Otto (*2.7. 1904 - ?) pravděpodobně zemřel v dětském věku.14

Karel (2.4. 1906 Teplice – 22.9. 1942 Malý Trostinec), s manželkou Ernou (14.1. 1907) měl dceru Emmu (23.8.1937)8. Všichni Byli deportovaní z Prahy do Terezína dne 8.9. 1942 transportem Bf. č. 313. Odtud byl dne 22.9. 1942 deportován do koncentačního tábora Malý Trostinec transportem Bn, č. 510. Praděpodobně zahynul ihned po příjezdu.24

Ernest Salus se narodil 3.3. 1910 v Teplicích. Přežil válku bez koncentračního tábora. Byl totiž takový specialista, že se v říši mohl volně pohybovat i s hvězdou. Žil v Trmicích, kde se mu 26.3. 1942 narodila dcera Ingrid. Jeho manželka Ottilie byla narozena v Ústí nad Labem jako Němka – nežidovka. V poválečné republice se proto necítila dobře. V roce 1946 odešla celá rodina do Německa. V roce 1950 odešli do Austrálie. Ernest zemřel 30.12.1974 na rakovinu.14

Erich (3.4. 1913 Teplice – 10.7. 1982 Wiesbaden, Německo), za války prošel třemi.



Zpracovala Anna Krausová, členka Spolku na obnovu židovských památek na Perucku. Odborným garantem je historik a pedagog Gymnazia Václava Hlavatého Louny PhDr. Karel Mareš.

Poděkování autorky naleznete ZDE.

Fotografie a dokumenty rodiny Eckstein

dum_frankenbusch
Dům, kde před deportací bydlely Emílie Ecksteinová a Anna Vohryzková u Gustava Frankenbusche, Žižkova ul., č.p. 155, Peruc



ZDROJE

1 - E-badatelna reprodukce 33, z. 102430
2 - E-badatelna reprodukce 184, z. 110497
3 - Yadvashem.org Filip Getreuer
4 - E-badatelna reprodukce 33, z. 105090
5 - Geni.com Eva Getreuer
6 - Geni.com Abraham Getreuer
7 - Digitalizované pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, z. č. 7
8 - Materiály Spolku na obnovu židovských památek na Perucku, poskytl Jan Vít
9 - Geni.com Josefa Salus
10- holocaust.cz Josefa Salusová
11- Geni.com Heinrich Salus
12- E-badatelna, reprodukce 1, z. 62786
13- Geni.com Ervin Salus
14 - Materiály Spolku na obnovu židovských památek na Perucku, poskytl Jiří Salus
15- Geni.com Franz Salus
16- Geni.com Anna Salus
17- holocaust.cz František Salus
18- holocaust.cz Anna Salusová
19- Yadvashem.org František Salus
20 - Yadvashem.org Anna Salusová
21- Yadvashem.org Irma Salusová
22- Yadvashem.org Lilli Salusová
23- holocaust.cz Egon Salus
24- Yadvashem.org Karel Salus
25- Geni.com Marie Getreuer
26- Yadvashem.org Filip Getreuer
27- E-badatelna reprodukce 20, z. 107427
28- Yadvashem.org Anna Vohryzková
29- E-badatelna reprodukce 38, z. 136825
30- E-badatelna reprodukce 110, z. 107148
31- E-badatelna reprodukce 48, z. 107970
32- E-badatelna reprodukce 43, z. 107885
33- Vohryzek - digitalizované pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914
34- Famillysearch.org Vohryzková Anna
35- E-badatelna reprodukce 19, z. 29719
36- holocaust.cz Alois Eckstein - Žádost o vydání cestovního pasu
37- Yadvashem.org Hermina Ecksteinová
38- Yadvashem.org Alois Eckstein
39- holocaust.cz Egon Ekstein
40- Yadvashem.org Marta Krausová
41- Yadvashem.org Julius Kraus
42- Yadvashem.org Ota Kraus
43- holocaust.cz Max Eckstein - Žádost o vydání cestovního pasu
44- Yadvashem.org Max Eckstein
45- holocaust.cz Leo Eckstein
46- holocaust.cz Anna Ecksteinová - Žádost o vydání cestovního pasu
47- Yadvashem.org Lio Eckstein
48- Yadvashem.org Anna Ecksteinová
49- Yadvashem.org Alfred Eckstein
50- Yadvashem.org Arnošt Eckstein
51- Familysearch.org Ernst Eckstein
52- Yadvashem.org Hana Ecksteinová
53 - Materiály Spolku na obnovu židovských památek na Perucku - z dopisu Evy Ecksteinové
54- Yadvashem.org Herta Ecksteinová
55- holocaust.cz Anna Vohryzková
56 - FRIESOVÁ, Jana Renée. Pevnost mého mládí. Vyd. 2., upr. Praha: Jaroslava Poberová, 2005. ISBN 80-903601-0-6. s.70, s.79
57- Yadvashem.org Emilie Ecksteinová
58- Yadvashem.org Arnošt Eckstein
59- Yadvashem.org Hana Ecksteinová
60- Yadvashem.org Herta Ecksteinová
61- Glouny.cz - Absolventi Gymnásia Václava Hlavatého Louny
62-BRENNER-WONSCHICK, Hannelore. Děvčata z pokoje 28: přátelství, naděje a přežití v Terezíně. 2. vyd. Přeložil Iva KRATOCHVÍLOVÁ, přeložil Lenka ŠEDOVÁ. Brno: Barrister & Principal, 2011. ISBN 978-80-87474-29-7
63- E-badatelna reprodukce 1, z. 90229
64- FISCHL, Viktor a Anna Ludmila LANGEROVÁ. Hovory s Aničkou: vyprávění Anny Ludmily Langerové. Praha: GplusG, 2009. ISBN 978-80-87060-18-6
65- E-badatelna reprodukce 1, z. 90229
66- E-badatelna reprodukce 1, z. 90229
67- Myheritage.com Wohryzek
68- holocaust.cz Anna Vohryzková


„Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“ Mark Twain